Aktuality Seznam
10.12.2020
Včelí vosk je jedním ze zázraků přírody.
od Hanka
Péči o potomstvo můžeme pozorovat u více druhů blanokřídlého hmyzu. A každý druh vytváří plodové komůrky pro svoje larvičky svým vlastním originálním způsobem.
Třeba kutilka jižní si zhotovuje zděné komůrky z mokrého jílu a hlíny, vyhledává taková chráněná místa, kam neprší, třeba pod skalními převisy.
Samotářské včely hedvábnice si vyhrabávají hnízdečka v zemi a vnitřní stěny komůrek potírají baktericidním a fungicidním sekretem z kusadlových žláz a také směsí sekretů slinné žlázy a Dufourovy žlázy. Sloučením sekretů vzniká povlak podobný celofánu. Díky tomu se tekutý květní nektar nevsakuje do okolní země, ale smíchaný s pylem slouží jako zásoba potravy pro larvičky hedvábnic.
Ochrana hnízdečka před nadměrným prosakováním vody je nutná zejména na podmáčených lokalitách. Tady přicházejí na pomoc svým hmyzím opylovatelům žlutě kvetoucí vrbiny. Ty mají v květech na bázi srostlých pylových tyčinek žlaznaté chloupky, které vylučují olejnatý sekret. Včelky olejnice tento olejíček pilně sbírají a využívají k impregnaci stěn svých plodových komůrek.
23.11.2020
Výhledy z vrcholů skal v přírodní rezervaci Podhoří.
od Hanka
Z vrcholů skal je krásný výhled.
Na počátku období čtvrtohor tekla Vltava asi o 100 metrů výše než kde má hladinu dnešní řeka. S odolnými horninami, které vznikly ve starohorách, měla voda těžkou práci, dokázala tu vyhloubit jen úzký kaňon.
V puklinách skal dokáže občas vyrůst dub zimní, tady na obrázku má listy v podzimním zbarvení.
23.11.2020
Přírodní rezervace Podhoří na severu Prahy.
od Hanka
Vltava tu vymlela mezi skalami úzký kaňon se strmými svahy. Díky řece můžeme vidět na mnoha místech od severu Prahy až do Kralup skalní výchozy, které jsou vytvořené z tzv. proterozoických břidlic. Proterozoické (starohorní) břidlice jsou úplně nejstarší horninou, s jakou se můžeme setkávat v české přírodě.
Právě v listopadu, když stromy a keře ztrácejí listy, začínají být dobře vidět ve skalách v Podhoří také žíly odlišně barevných hornin. Z cesty podél řeky je nahoru do skal krásný pohled a lidi to inspiruje k přemýšlení o geologické minulosti české krajiny.
Kdy a jak začaly vznikat skály, mezi kterými tu Vltava teče?
11.11.2020
Louka na Hůrce a její blanokřídlí
Představte si louku, bohatou na hodnotné druhy rostlin a živočichů, blanokřídlý hmyz nevyjímaje. A nemusíme chodit daleko, taková louka se nachází i v Praze mezi paneláky...
Číst více
14.10.2020
Voda v krajině.
od Hanka
V posledních letech má v české přírodě mnoho stromů kořeny v úplně suché zemi a jejich kořeny nedosáhnou do takové hloubky, kde by se mohly přiblížit k hladině spodní vody.I když prší, většina vody rychle odtéká pryč a jen málo se vsakuje. Nyní se lidé snaží problém řešit. Není to snadné. Do budoucna se musíme připravovat na větší výkyvy v průběhu počasí. Musíme počítat nejen s delšími obdobími sucha, ale také občas s povodněmi. Potřebujeme takovou krajinu, ve které se vydatně doplňují zásoby spodní vody, aby byla k dispozici v dobách sucha, ale která také dokáže zachytit na loukách hodně vody a tím zpomalit a zmenšit případnou povodňovou vlnu.
Číst více
9.9.2020
O přežití v přírodě se vede v řadách hmyzu tuhý boj.
od Hanka
Ani hmyz to nemá v životě snadné. I zdánlivě krásný čmeláček s tmavšími křídly a dlouhýma nohama na květu pupavy je ve skutečnosti samička druhu pačmelák panenský (Bombus vestalis), to je hnízdní parazit u čmeláků zemních (Bombus terrestris).
Z našeho lidského hlediska je to nespravedlivé. Samička čmeláka musí po přezimování začít úplně sama s budováním hnízdečka. Sama musí vychovat první čmeláčí dělnice. A teprve když je ve čmeláčí kolonii větší počet pracujících dělnic, přiletí pačmelačka, vpašuje se do jejich hnízdečka a zakrátko si získá nad čmeláčím společenstvím nadvládu. Do připravených buněk pak pačmelačka začne klást svoje vajíčka. Z těch se nakonec vylíhnou samičky a samečkové pačmeláků. Svoje dělnice pačmeláci nemají, jejich potomstvo musí vychovávat čmeláčí dělnice. Samičky pačmeláků bez pomoci čmeláčích dělnic neumějí vychovat svoje potomky, v hnízdečkách nejsou schopné dělat žádnou práci.
4.9.2020
Září je čas zrání plodů a také posledních květů.
od Hanka
Pražské skály jsou krásné v každé době. Modrou barvou je teď zdobí trnky, oranžově svítí šípky a plody hlohů. Červené plody teď má také skalník celokrajný.
Žlutou barvu doplňují květy rostlin, zejména druhu hvězdnice zlatovlásek. Na jejich květech sají nektar mnozí motýli. Včelám medonosným kvetou kolem skal rozchodníky velké. Hojné jsou i kvetoucí jestřábníky. Občas se objevují i poslední květy chrpy latnaté.
Fotografie jsou ze skal nad Vltavou, z přírodní památky Baba na severu Prahy.
25.7.2020
Ve druhé polovině léta má nejvíc květního nektaru komonice bílá.
od Hanka
Komonice bílá je důležitá včelařská bylina. Plané typy rostou jako dvouleté, včelaři vysévají kolem úlů jednoletou odrůdu. Komonice je důležitá nejen pro včely medonosné, nektar jejích květů vyhledává i mnoho dalších druhů blanokřídlého hmyzu.
Na horní fotografii je kutilka obecná (Sphex funerarius), samička. Ta byla v minulosti v Praze vzácná, v posledních letech je tady hojnější.
6.7.2020
Rostliny a hmyz na svazích nad Radotínským potokem.
od Hanka
Radotínský potok protéká vápencovou oblastí. Proto tu rostou jiné druhy rostlin, než na jaké jsme zvyklí na skalách nad Vltavou v severní části Prahy, kde tvoří skalní podklad chemicky kyselé starohorní břidlice. Některé zajímavosti se mi podařilo vyfotografovat.
Na horním obrázku je kvetoucí porost s dominantním bodlákem nicím.
6.6.2020
Překvapení na vrbě.
od Hanka
Lišaj paví oko (Smerinthus ocellatus). V Praze jsem se s ním doposud nikdy nesetkala. A najednou byl na mojí zahrádce u domu, na včelařském kultivaru vrby. A je to skutečně velký kus, podle literatury může měřit v rozpětí křídel až 9 cm.
Píše se o něm, že není úplně vzácný. Ale stejně je to vzácné se s lišajem setkat. Může to být trochu tím, že v korunách stromů uniká pozornosti. Ale hlavně tím, že dospělci lišaje paví oko nepřijímají potravu a žijí jen několik málo dnů.
V knihách se vyskytuje i pod názvem lišaj vrbový.