Atlas Seznam
Ichneumon sarcitorius Lumek Ichneumon sarcitorius
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Ichneumonini
Lumek Ichneumon sarcitorius je středně velký druh, je dlouhý 10 až 14 mm. S dospělci se lze setkávat od července do října. Často se pohybují na květech miříkovitých rostlin. O životě tohoto druhu lumka zatím existuje málo informací. Pravděpodobně jsou hostitelé jeho larev housenky různých druhů můr, v Praze to bude nejčastěji osenice polní.
Na horních dvou fotografiích je samička. Sameček je černožlutý.
Ichneumon xanthorius Lumek Ichneumon xanthorius
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Ichneumonini
Lumek Ichneumon xanthorius se v Praze objevuje ponejvíc v květnu. Pravděpodobně má alespoň částečně dvě generace do roka, proto je vidět v přírodě i během podzimu. Jako svůj hostitelský druh vyhledává především různé druhy osenic, a to takové osenice, které žijí těsně u země nebo v zemi. Oblíbené jsou zejména osenice prvosenková (Noctua comes), osenice zemáková (Noctua fimbriata), osenice rulíková (Xestia baja), osenice obecná (Xestia ditrapezium) a mnoho dalších.
Ichneumonidae LUMCI - popis čeledi
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Lumci (Ichneumonidae) jsou čeledí, od které se v Evropě vyskytuje několik tisíc druhů, mnohdy navzájem těžko rozlišitelných. Důležitým rozlišovacím znakem je (mimo jiné) tvar žilek v předních křídlech.
Obvykle vynikají dlouhými tykadly, ta jsou zpravidla víc než šestnáctičlenná. Samičky některých druhů mají dlouhé kladélko. Zajímavostí je zvláštní připojení zadečku k hrudi.
Většinou to jsou paraziti larev a kukel hmyzu.
Dospělci často sají nektar na květech miříkovitých rostlin.
Ichneumonidae - Anomaloninae Lumci - podčeleď Anomaloninae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Anomaloninae se dělí na dvě skupiny, a to na Anommalonini a Gravenhorstiini. Všichni jsou endoparazitoidi larev. Samičky těchto druhů lumků kladou vajíčka do larválního hostitele, ale hostitel potom pokračuje dál ve vývoji, úspěšně se i zakuklí. Mladí dospělí lumci pak vylézají z hostitelské kukly. Mají bočně stlačený zadeček, krátká křídla a žilky v předních křídlech nevytvářejí uzavřenou areolu.
Tribus Anomalonini - některé druhy lumků z této skupiny vyhledávají jako hostitele larvy brouků, některé druhy těchto lumků vyhledávají jako hostitele housenky motýlů.
Tribus Gravenhorstiini - lumci z této skupiny vyhledávají jako hostitele housenky motýlů.
Ichneumonidae - Cryptinae Lumci - podčeleď Cryptinae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Cryptinae - zahrnuje největší počet druhů ze všech lumkovitých. Většina z nich se vyvíjí jako parazité housenek nebo kukel motýlů. Část druhů využívá jako potravu pro lumčí larvy kokony s vajíčky pavouků. Několik druhů parazituje v hnízdních komůrkách kutilek (Sphecidae).
Na horní fotografii je lumek ze skupiny rodů Cryptus: Podle kladélka je poznat, že na fotografii je "paní lumková". Fotografovala jsem ji v květnu 2019 v Praze v Dejvicích, v době, když začal kvést kerblík lesní. Byl to nápadně velký kus, a zaujal mojí pozornost svojí barevností.
Pravděpodobně se vyvíjí jako parazit v housenkách motýlů.
Ichneumonidae - Metopiinae Lumci - podčeleď Metopiinae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Metopiinae - druhy z této podčeledi žijí na celé zeměkouli. Samičky těchto lumků kladou vajíčka do housenek motýlů. Dospělí lumci se následně vylíhnou až z motýlých kukel.
Samičky lumků z podčeledi Metopiinae vyhledávají ke kladení svých vajíček především takové housenky, které žijí uprostřed svinutých listů. Samičky lumků z podčeledi Metopiinae mají krátká kladélka. Proto se musí celé protlačit dovnitř do listového smotku a teprve pak vyklást svoje vajíčko do housenky vhodného hostitelského druhu.
Ichneumonidae - Pimplinae Lumci - podčeleď Pimplinae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Pimplinae - v této podčeledi je mnoho významných druhů lumků. Tvarem těla jsou si druhy všech lumků navzájem skoro podobné, velmi se liší způsobem života.
Kladou vajíčka do larev nebo kukel různých hostitelů - brouků, motýlů, blanokřídlých, dvoukřídlých a dalších skupin hmyzu, druhy lumků ze skupiny Polysphinctini jsou parazitoidi pavouků.
Ichneumonidae – Ichneumoninae Lumci - podčeleď Ichneumoninae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Ichneumoninae je druhá největší ze všech podčeledí lumkovitých. Všechny druhy se vyvíjejí jako parazitoidi motýlů. Často se jedná o větší a nápadně barevné druhy lumků.
Některé druhy lumků z této podčeledi kladou vajíčka do čerstvých kukel. Takové druhy obvykle mohou parazitovat větší počet různých hostitelských druhů motýlů.
Jiné druhy lumků z této podčeledi kladou svoje vajíčka do housenek. Napadená housenka se dál vyvíjí a následně se i zakuklí. Teprve potom začne larva lumka vydatně růst a nakonec až z kukly vyběhne dospělý lumek. Takové druhy lumků ale obvykle vyhledávají pouze jeden druh hostitele, se kterým mají sladěný svůj vývoj. Pouze v nouzi, když preferovaný hostitelský druh motýla není k dispozici, se také někdy dokáží úspěšně vyvíjet v jiném příbuzném druhu motýla.
Ichneumonidae(1) Lumkovití (1) - fotografie neurčených druhů z roku 2016
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
K určení druhu je nutná alespoň lupa (obvykle spíš mikroskop), a prohlížení jedince shora i zdola, z boku i zepředu. To se ale může dobře dařit jen na mrtvých jedincích. Jenže já hmyz pouze fotografuji, nezabíjím. A tak mi ani žádný odborník druh fotografovaného lumka neurčí. Jen vyjímečně se totiž povede udělat víc fotografií stejného jedince. Obvykle se povede stěží jedna fotka, a lumek uletí. Jsou to mimořádně rychlí tvorové, daleko rychlejší než třeba včely nebo čmeláci. Tak alespoň ukážu těch několik fotografií, kde se podařilo lumka zaostřit, bez určení druhu, i tak má hodnotu ukázat alespoň něco málo z těch druhů, co v Praze žijí.
Ichneumonidae(2) Lumkovití (2) - fotografie neurčených druhů z roku 2017
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Lumci v Praze (Ichneumonidae) jsou zajímavou složkou zdejšího živočišstva. Když se na podzim ochlazuje, výrazně ubývá druhů blanokřídlého hmyzu, jaké lze ještě v přírodě vidět.
Vyjímkou jsou právě někteří lumci. Mnozí vynikají odolností vůči chladnému počasí. A při určité pozornosti je stále možnost je někde na rostlinách objevit.
Na určení druhu teprve čekají, přesto chci uveřejnit jejich fotografie jako dokument, co se mo povedlo v Praze uvidět a fotografovat.