Rostliny Seznam
Salix x sepulcralis Vrba náhrobní
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba náhrobní je klon, který patří k nejčastěji pěstovaným vrbám. Vznikl na přelomu 19. a 20. století, pravděpodobně jako výsledek hybridizace mezi vrbou bílou cv. Tristis a převislou vrbou babylonskou.
Na podzim má listy zelené až do prvních mrazů, potom teprve začne žloutnout. (Horní fotografie 28.11. 2016)
Tak se dá na podzim rozlišit od svého rodičovského druhu převislé vrby bílé, která má vegetační dobu trochu kratší.
Smuteční vrba bílá, cv. Tristis, zřejmě kdysi vznikla samovolně a byla objevená ve Francii kolem roku 1815.
Salix alba Vrba bílá
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba bílá je strom, který se může dožít věku 100 roků a být 30 metrů vysoký. Je to v ČR nejvyšší a nejmohutnější strom ze všech druhů vrb.
Umí se vyrovnat s velmi kolísavým množstvím vody v půdě. Během vegetační doby snese dlouhotrvající záplavy, ale právě tak dobře obstojí při velkém poklesu hladiny spodní vody po terénních úpravách.
Přirozeně se nás vyskytuje v lužních lesích teplejších oblastí. Roste zejména v blízkosti dolních toků Vltavy, Labe a Ohře.
Je to dvoudomá dřevina.
Salix caprea Vrba jíva
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba jíva je velmi důležitá včelařská dřevina. Má pro hmyz kvalitní nektar a pyl. Pro včely medonosné je jíva základem zdraví. Včelích nemocí je mnoho, na leckteré z nich jíva nepomůže, ale aspoň v případě choroby Nosema apis a Nosema ceranae je prokázán příznivý vliv dostatku potravy vrbového pylu na odolnost včel.
Jíva často vykvete velmi brzy zjara, kdy čmeláci a včely samotářky se ještě neprobudili ze zimního spánku. Letos (2017) se na jívě vydatně krmí i čmeláci. Čmeláci jsou biologicky vzato blízce příbuzní se včelami medonosnými, mají i podobné nemoci, takže kvetoucí vrby pomáhají i čmelákům.
Salix daphnoides Vrba lýkovcová
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba lýkovcová je u nás původní jen na východní Moravě v podhůří a na horách v Karpatech. Lidi vypěstovali od druhu vrba lýkovcová celou řadu klonů. Pěstování těchto několika různých samčích klonů vrby lýkovcové je oblíbené zejména mezi včelaři.
Vrba lýkovcová kvete koncem března a začátkem dubna, nakvétá pár dnů po vrbě jívě. Vyselektované včelařské klony mají veliké jehnědy (kočičky), které rozkvétají postupně. Včelám a čmelákům i dalším druhům hmyzu poskytují mnoho nektaru a pylu po dlouhou dobu.
Salix elaeagnos Vrba šedá (hlošinovitá)
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba šedá má hlavní oblast svého rozšíření v Alpách a v okolí. Je to středoevropsko-jihoevropský druh. V ČR roste v přírodě pouze v Moravskoslezských Beskydech. Naším územím probíhá severní hranice jejího areálu.
V Praze je občas vysazovaná v parcích, a to zejména její okrasné kultivary. Dokáže se rozrůstat na podmáčených plochách. Rozkvétá o několik dnů dříve než běžné parkové smuteční vrby, proto na jejích jehnědách bývá mnoho samotářských včel pískorypek a hedvábnice jarní.. Na horní fotografii je pískorypka páskovaná (Andrena gravida) - samička.
V Praze jsem viděla pouze exempláře se samičími jehnědami.
Salix euxina (fragilis) Vrba křehká
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba křehká je strom, většinou až 15 m vysoký (vyjímečně 20 m). V ČR je to velmi rozšířený druh vrby, roste zejména ve středních a nižších horských polohách.
Má lámavé, křehké letorosty. Odlomené větvičky snadno zakořeňují, občas je odnáší říční proud do nižších poloh v teplých oblastech. V nížinách se často kříží s vrbou bílou, naopak na horách vytváří časté křížence s vrbou pětimužnou. Tyto dva typy kříženců jsou dál normálně plodné, mohou se dál křížit s některým rodičovským druhem, nebo s jiným dalším druhem, a vznikají trojnásobní kříženci.
Vrba křehká rozkvétá zjara o dva až tři týdny dřív než vrba bílá. Podobně časně ale kvetou i kultivary vzniklé zkřížením vrby bílé a vrby babylonské.
Salix purpurea Vrba nachová
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba nachová je středně velký keř se vzpřímenými tenkými větvemi. Má žlutě zbarvené lýko. Kvete koncem března a v dubnu, před rašením listů. Jehnědy má drobnější než jíva, a kvete zhruba o týden později než jíva.
Pro hmyz je užitečné, když je kvetení různých druhů vrb časově posunuté, a hmyz má k dispozici kvalitní vrbový pyl a nektar z květů po delší dobu.
Má velmi hořké listy a kůru, proto jí dobytek nežere. Bývá často na pastvinách, je to pro ní velká výhoda, že jí zvířata neokusují.
Samčí květy mají nitky tyčinek až pod prašníky srostlé.
Salix triandra Vrba trojmužná
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba trojmužná je statný, bohatě větvený keř, obvykle 3 až 6 m vysoký. Je to hojně využívaná vrba na produkci proutí. Kůra je nápadná tím, že se odlupuje v šupinách.
Daří se jí v územích s vysokou záplavovou vodou kolem potoků a řek.
Zajímavostí jsou prašníky uspořádané ve trojicích (většina vrb má v kvítcích dvojice prašníků).
Salix viminalis Vrba košíkářská (konopina)
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba košíkářská je to statný keř 2 - 6 m vysoký, vyjímečně i strom. V Evropě je tato vrba pěstovaná kvůli proutí už od pradávna, dřív to byla nejčastěji vysazovaná vrba. Kvete brzy zjara před rašením listů. Její přítomnost v krajině je velmi důležitá pro mnoho druhů hmyzích opylovatelů. Rozkvétá totiž v termínu, kdy se čmeláci i několik druhů včel samotářek probouzejí z dlouhého zimního spánku a hledají, kde se nasytit. Vrba košíkářská a vrba jíva jsou v časném jaru první dřeviny, které mají ve květech nejenom pyl, ale také sladký nektar.
Salvia nemorosa Šalvěj hajní
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Šalvěj hajní je vytrvalá bylina. Začíná kvést v červnu, ale až do podzimu kvetení opakuje.
V Praze je vzácná. Nejsnadněji ji lze najít nad Velkou skálou v Divoké Šárce, jednotlivé rostliny rostou i na dalších skalách nad Šáreckým potokem. Roste v suchých travnatých porostech, ale v Praze jen tam, kde jsou rozpadlé valy raně středověkých sídlišť. Vyhovující jsou pro ní minerálně bohaté, spíš zásadité půdy. Proto je jen na lidmi ovlivněných místech. (Jinak zdejší buližníky a další horniny z období proterozoika jsou chemicky kyselé).
Salvia officinalis Šalvěj lékařská
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Šalvěj lékařská pochází ze Středomoří, u nás je v zahradách často pěstovaná jako léčivá bylina. Zahradníci vyšlechtili celou řadu kultivarů s různě pestrými květy a listy.
Její listy jsou oblíbené i pro využití v kuchyni.
Botanici popisují šalvěj lékařskou jako polokeř.
Z jejích květů saje nektar i mnoho druhů hmyzu.
Salvia pratensis Šalvěj luční
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Šalvěj luční je hojný druh na mnoha místech ČR, u nás v Praze roste roztroušeně v lokalitách pražských přírodních památek, obvykle na suchých travnatých místech kolem skal.
Je to vytrvalá bylina. Barva květů je proměnlivá od světle modré až po velmi tmavě modrou.
Salvia verticillata Šalvěj přeslenitá
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Šalvěj přeslenitá je trvalka náročná na dostatek světla, a také na živinami bohatší půdy. V květech tvoří pro hmyz mnoho nektaru, je velmi milovaná zejména čmeláky.
Sanguisorba officinalis Krvavec toten
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Krvavec toten je vytrvalá bylina, může být až 120 cm vysoká. Je to častý druh na vlhčích loukách a pastvinách.
Květenství je hustý, od vrcholu rozkvétající klas. Kvítky mají 4 kališní lístky, květní koruna chybí.
Ve květech sbírají nektar a pyl včely medonosné i řada dalších druhů hmyzu. Krvavec toten je živnou rostlinou malých housenek modráska očkovaného (Phengaris teleius) a modráska bahenního (Phengaris nausithous), vývoj housenky dokončují u mravenců. Housenka v mraveništi přezimuje a zjara ještě pokračuje v krmení a růstu.
Saponaria officinalis Mydlice lékařská
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Mydlice lékařská je vytrvalá bylina, obvykle s větším počtem lodyh. V minulosti byla často pěstovaná, nyní je zdomácnělá. Roste většinou uvnitř obcí, zejména v místech bohatých na obsah dusíku.
Květy vyrůstají z kališní trubky, která bývá delší než 17 mm. Proto včely medonosné i většina dalších hmyzích opylovatelů svým sosákem nedosáhnou ke květnímu nektaru, který je uložen až v hloubce květu, a rozkvetlých mydlic si nevšímají. Vyjímkou je čmelák zahradní, mydlice lékařská je jeho oblíbená rostlina.
Scabiosa ochroleuca Hlaváč žlutavý (bledožlutý)
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliaceae (dříve štětkovité - Dipsaceae)
Hlaváč žlutavý v ČR roste v teplejších územích, na suchých trávnících a výslunných skalnatých svazích.
Je to vytrvalá bylina, z jednoho kořene obvykle vyrůstá víc květních lodyh. Kvete ve druhé polovině léta a na podzim. Je závislá na opylení hmyzem.
Scilla forbesii Ladoňka zářící
od Hanka
čeleď: Chřestovité - Asparagaceae
Ladoňka zářící je jedním druhem ze skupiny z okruhu druhů kolem ladoňky velkokvěté (Scilla luciliae agg.). Ve starší literatuře patřily tyto ladoňky do rodu Chionodoxa. Pocházejí z horských oblastí Turecka i odjinad ve Středomoří a z Malé Asie.
V českých zahradách a parcích se nejčastěji pěstuje právě ladoňka zářící a její zahradnické kultivary. Daří se jí na mírně zastíněných stanovištích, nesmí ale trpět suchem. Úspěšně se rozmnožuje cibulkami a semeny, snadno proniká do okolí zahrad. Nyní se s ní lze zjara setkávat i v podrostu pražských lesů. Rozkvétá už v březnu a má v květech dostatek nektaru a hmyz její květy vyhledává. V časném předjaří se ale v přírodě pohybují převážně takové druhy hmyzu, které přezimovaly ve stadiu dospělců.
Scorzoneroides autumnalis (Leondoton autumnalis) Podzimka obecná (pampeliška podzimní)
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Podzimka obecná (pampeliška podzimní, máchelka podzimní) je vytrvalá bylina. Je to častý druh na sečených loukách a zejména se jí daří v městských parcích. Má ráda dusíkem bohatá místa - kde trávníky hnojí pejskové. Bývá i kolem solených silnic a chodníků. Stopky nerozkvetlých úborů jsou vzpřímené. V květních úborech mají okrajové kvítky na vnější straně červeně pruhovanou ligulu.
Kvete od června do listopadu.
Scrophularia umbrosa Krtičník křídlatý
od Hanka
čeleď: Krtičníkovité - Scrophulariaceae
Krtičník křídlatý je vytrvalá bylina. Roste na březích vodních toků, na prameništích a dalších zamokřených místech, obvykle na plném slunci. Čtyřhranné lodyhy má zřetelně křídlaté.
Drobné a barevně nenápadné květy často lákají jako opylovatele hmyz z čeledi vosovití. Květy totiž vydávají podobný pach jako rostliny, které jsou napadené listožravými housenkami nebo larvami brouků, a to láká vosí predátory.
Na horní fotografii je hrnčířka prýtová (Gymnomerus laevipes), se žlutým pylem vpředu na hlavě. Ve květech krtičníků získává energii sáním nektaru.
Sedum acre Rozchodník ostrý
od Hanka
čeleď: Tlusticovité - Crassulaceae
Rozchodník ostrý je vytrvalá bylina, vysoká obvykle 5 až 15 cm. Má plazivé kořenující lodyhy. Tvoří husté trsy olistěných výhonků. Často roste na suchých skalnatých nebo kamenitých místech.
Ve květech se vytváří nektar pro hmyz.
Sedum album (Oreosedum album) Rozchodník bílý (bělorozchodník skalní)
od Hanka
čeleď: Tlusticovité - Crassulaceae
Rozchodník bílý je vytrvalá bylina. Je to častý druh na skalnatých svazích a na kamenitých místech. Roste tam jako náš původní druh, často je ale i pěstovaný a ze zahrádek se rozšiřuje do okolí. Má plazivé lodyhy s krátkými nekvetoucími výběžky a přímými květonosnými lodyhami.
Nektar z kvítků rozchodníku bílého chutná mnoha druhům hmyzu, zejména motýlům, také blanokřídlým.
Sedum sexangulare, syn. Sedum boloniense Rozchodník šestiřadý (tenkolistý)
od Hanka
čeleď: Tlusticovité - Crassulaceae
Rozchodník šestiřadý je vytrvalá bylina. Je to častý druh na suchých kamenitých stráních a na skalních terasách. Rozkvétá až koncem června nebo začátkem července - podobný rozchodník ostrý kvete už na začátku června.
Na lokalitách s rozchodníkem šestiřadým se často vyskytují v zemi hnízda kutilky obecné. Dospělci kutilek se na květech rozchodníku šestiřadého často živí.
Senecio aquaticus Starček vodní
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Starček vodní je typická rostlina vlhkých luk. Obvykle je dvouletá. Může být až 70 cm vysoká, ale obvykle je před květem poškozená při sečení louky, a potom vyroste mnohem menší a košatější.
Rostliny obsahují jedovaté pyrolizidinové alkaloidy, které způsobují vážné zdravotní problémy u dobytka, zejména jsou na otravu citliví koně. Otrava vzniká i po konzumaci sena, ve kterém je větší obsah starčku vodního.
Senecio inaequidens Starček úzkolistý
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteracea
Starček úzkolistý je nebezpečný invazní druh. Pochází z Jihoafrické republiky, ale už se v Evropě aklimatizoval, a jsou s ním potíže. Je odolný vůči solení silnic i vůči mnoha herbicidům, v západní Evropě proto často tvoří monokulturní porosty kolem dálnic. Je to rostlina jedovatá, na pastvinách způsobuje zvířatům chronické otravy, které u dobytka vedou ke vzniku cirhózy jater.
Vypadá jako vytrvalá bylina, ale podle botanického hodnocení je to polokeř.
Senecio jacobaea Starček přímětník
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Starček přímětník je dvouletá nebo krátkověká bylina. Obvykle roste na suchých loukách, stepních svazích nebo kamenitých stráních, hlavně v teplých oblastech.
Obsahuje jedovatý alkaloid jacobin.
Je oblíbenou živnou rostlinou housenek přástevníka starčkového.
Senecio vulgaris Starček obecný
od Hanka
čeled: Hvězdnicovité - Asteraceae
Starček obecný je velmi otužilý plevelný druh, dokáže přezimovat snad ve všech růstových fázích. Proto je možné na něm vidět květy a zralé plody už v březnu. V jednom roce stihne vytvořit několik generací.
Taková rychlá obměna generací mu umožňuje využívat evoluční mechanismy. Byl první rostlinou, u které se objevila rezistence vůči některým herbicidům. Běžné rostliny starčku obecného jsou stále na aplikaci herbicidů citlivé, ale už i u nás v ČR se šíří populace, se kterými si obvykle používané herbicidy neporadí.
Sequoiadendron giganteum Sekvojovec obrovský
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Sekvojovec obrovský přirozeně roste v Severní Americe v Kalifornii, v pohoří Sierra Nevada je schopen růst až do nadmořské výšky 2700 metrů. V Evropě se pěstuje od roku 1854. Krátce poté byl vysazován i v Čechách. V tuhé zimě 1928/29 pak většina sekvojovců u nás zmrzla, ale ojedinělé stromy vydržely. Mráz přečkaly 2 sekvojovce v Ratměřicích, které vysadil hrabě Chotek. Většina mladších sekvojovců, které jsou nyní v Čechách k vidění v mnoha zahradách, má původ ze semen právě těchto dvou stromů z Ratměřic. Je to vždyzelený dlouhověký strom. Ve své domovině se dožívá věku i přes 3500 let a může být vysoký 100 metrů.
Seseli osseum Sesel sivý
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Sesel sivý je vytrvalá bylina. Roste na skalách a kamenitých stráních, na slunci. K úspěšnému růstu mu stačí jen štěrbina ve skále. Podle přístupu k živinám u kořenů vyrůstá do výšky 30 až 120 cm. Směrem vzhůru ale vyrůstá jen na začátku vegetace, později se obvykle vyklání směrem od skály. Pozná se podle charakteristických listů. Listy jsou tvořené z mnoha čárkovitých úkrojků, které bývají o něco širší než 1 mm. Květy seselu navštěvuje mnoho druhů hmyzu, ale jen pokud je deštivé období. Při delším suchém počasí už se hmyz o něj přestává zajímat.
V Praze 6 roste v přírodní památce Dolní Šárka, velmi hojný je na skalách na protějším břehu Vltavy v Podhoří.
Na horní fotografii sedí na jeho květech motýl perleťovec stříbropásek.
Silene latifolia subsp. alba Silenka (knotovka) širolistá bílá
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Silenka širolistá bílá (knotovka) je obvykle víceletá bylina. Je to obtížný plevelný druh hlavně v pícninách. Ve městech roste hojně v takových trávnících, které pejskové často hnojí. Kvete od května až do začátku podzimních mrazů.
Je to dvoudomá bylina. Na fotografii nahoře je vlevo samčí květ, vpravo samičí květ.
Silene nutans Silenka nicí
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Silenka nicí je na území Prahy častá rostlina, mnohdy uniká pozornosti pro své útlé rozměry. Roste hlavně na plochách pražských přírodních památek, nejčastěji na mírně zastíněných místech, obvykle kolem solitérních dubů. Je to vytrvalá trsnatá bylina. Důležitým rozlišovacím znakem od podobných druhů jsou špičaté kališní zuby.
Většina květů je oboupohlavních, ale vyskytují se i jednopohlavné květy, často jsou funkčně jen samčí. Opylování zajišťují hlavně motýli. Blanokřídlý hmyz si květů silenky nicí prakticky nevšímá.
Na horní fotografii je květ s nápadně dlouhými třemi čnělkami.
Silene otites Silenka ušnice
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Silenka ušnice je vytrvalá (víceletá) bylina. Je dvoudomá. Roste jako trsnatá rostlina s jednou nebo více květními lodyhami, naspodu má růžici listů.
Na území Prahy je to častý druh na suchých skalnatých svazích. Často uniká pozornosti, protože má drobné, nenápadné květy. Včely medonosné si květů silenky také nevšímají, a podobně i další blanokřídlí dávají přednost květům jiných druhů rostlin.
Sisymbrium loeselii Hulevník Loeselův
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Hulevník Loeselův je jednoletá, obvykle ozimá plodina, plevelný druh. V Praze roste často podél komunikací.
Obvykle dorůstá do výšky kolem jednoho metru, ale na výživných půdách může vyrůst až 230 cm vysoký, proto jako plevel na polích vysoko přerůstá pěstované plodiny.
Smyrnium perfoliatum Tromín prorostlý
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Tromín prorostlý byl ještě nedávno v Čechách neznámou rostlinou.
Začátkem května v Divoké Šárce upoutávají pozornost lidí nápadně světle žlutozelené rostliny. Jedná se o tromín prorostlý, pravděpodobně je to rostlina zavlečená k nám z jižní Evropy. V současnosti se vyskytuje v ČR pouze v Praze a okolí.
Solanum dulcamara Lilek potměchuť
od Hanka
čeleď: Lilkovité - Solanaceae
Lilek potměchuť je vytrvalý polokeř, lodyha při bázi dřevnatí. Původní evropská rostlina. Potměchuť je JEDOVATÁ. V Praze roste nejčastěji v málo udržovaných starých a zarostlých zahradách, dokáže totiž růst ve stínu pod stromy.
Její kořeny jsou schopné prorůstat skrz staré zdivo, je obtížné ji likvidovat.
Solanum lycopersicum Rajče jedlé (lilek rajče)
od Hanka
čeleď: Lilkovité - Solanaceae
Rajče jedlé pochází z Ameriky. Původní domorodí obyvatelé tam pěstovali vyšlechtěná jedlá rajčata mnoha barev a tvarů už dávno před příchodem Evropanů. Španělé pak objevili rajčata při kontaktu s Aztéckými národy, a dovezli jejich semena do Evropy. V současnosti jsou rajčata důležitou potravinou lidí na celé zeměkouli. U nás rostou nejen ve sklenících a na zahradách, ale kdykoliv povodeň propláchne kanalizaci, tak následující rok jsou divoké rajčatové porosty i v Praze podél vltavských břehů.
Solanum nigrum Lilek černý
od Hanka
čeleď: Lilkovité - Solanaceae
Lilek černý je jednoletá bylina. Je to teplomilný druh, zjara raší pozdě, teprve po oteplení půdních vrstev. Daří se mu na dobře vyhnojených místech, v Praze tedy tam, kudy často chodí pejskové.
Kvete od června do října. Včely medonosné o jeho květy zájem nemají, a jiný hmyz asi taky ne. Odhaduji, že by lilek černý mohl být samosprašný, možná dojde k opylení už v poupatech.
Solidago canadensis Zlatobýl kanadský
od Hanka
čeleď: Hvědnicovité - Asteraceae
Zlatobýl kanadský je severoamerický druh, často pěstovaný v parcích a zahradách. Snadno zplaňuje a stává se expanzivním plevelem. Vítr roznáší jeho semena na velké vzdálenosti. Další vlnu expanze zajišťuje jeho úporný klonální růst.
Pro blanokřídlý hmyz je to ale rostlina velmi užitečná. Kvete koncem srpna a v září, tedy v době, kdy jsou ostatní byliny většinou zaschlé, odkvetlé, a mají jen semena. Proto na květech zlatobýlů se soustřeďuje mnoho druhů hmyzu.
Sonchus arvensis Mléč rolní
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Mléč rolní je vytrvalá bylina. V ČR je rozšířená od nížin do podhůří. Květní úbory měří v průměru až 4 cm, to je dvakrát víc než květy příbuzných druhů mléče zelinného a mléče drsného.
Mléč rolní má hustě žláznaté stopky úborů. Zákrovní listeny jsou také štětinatě žláznaté (někdy mohou být i lysé).
Sonchus asper Mléč drsný
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Mléč drsný je jednoletá nebo ozimá bylina. Je to častý plevel v okopaninách. Podobá se mléči zelinnému, často roste spolu s ním. V Praze a okolí patří k častým, všudypřítomným druhům.
Květy mléče drsného se otevírají ráno jen na chvilku a brzy dopoledne se už zavírají. Proto ho vídáme bez květů a s nápadným množstvím semen.
Květy mléče drsného opylují hlavně různé druhy drobných ploskočelek.
Sonchus oleraceus Mléč zelinný
od Hanka
čeled: Hvězdnicovité - Asteraceae
Mléč zelinný je jednoletá (někdy může být ozimá) plevelná bylina. Je to polostinný druh, častý na zahradách, na okrajích cest, na smetištích a na dalších místech, která jsou hodně ovlivňovaná pohybem lidí.
V ČR je rozšířen od nížin až do podhůří.
Kvete od června do října.
Sophora japonica Jerlín japonský
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jerlín japonský je v pražských parcích často pěstovaný strom. Je vynikající tím, že na rozdíl od našich domácích druhů dřevin snáší solení silnic. Proto se dobře hodí na frekventovaná místa, třeba blízko tramvajových zastávek.
Pochází z dálného východu Asie. Je to teplomilný druh, zvyklý na dlouhou vegetační dobu. Proto v Praze semena jerlínů nedozrávají, samovolně se tedy nerozšiřuje.
Sorbaria sorbifolia Jeřábovec (tavolníkovec) jeřábolistý
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve tavolníkovité - Spiraeaceae)
Jeřábovec jeřábolistý je keř. Pochází z východní Asie, původní druh může být vysoký až 3 metry. V našich zahradnictvích se ale obvykle prodávají méně vzrůstné odrůdy. Základní typ je doporučován pro výsadbu na zpevnění svahů kolem silnic. Rozrůstá se podzemními výběžky, někdy může být svojí rozpínavostí i nebezpečný.
Kvete v čevenci a v srpnu, a jeho květy lákají mnoho hmyzu, nejvíc na něm bývají dělnice včel medonosných. Plody jsou 3 mm dlouhé měchýřky.
Sorbus aria Jeřáb muk
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve jabloňovité - Malaceae)
Jeřáb muk je statný keř nebo strom, může být vysoký až 12 m. Snáší mělké a vysýchavé půdy, pokud jsou dobře zásobené živinami. V přírodě je častější na lokalitách s vápencovým podložím.
Původní typ mívá zprohýbaný kmen a řídkou korunu. V pražských parcích ale zahradníci vysazují okrasné kultivary s pravidelnou štíhlou korunou. Květy jeřábu muku dávají včelám medonosným dobrou pastvu.
V buňkách má 34 chromozomů ((2n = 34), stejně jako naše původní druhy jeřáb břek a jeřáb ptačí, a dokáže se s nimi křížit. V přírodě ale tyto druhy obvykle nerostou na blízkých stanovištích, a proto jsou primární hybridi vzácní. Ti ale v dávné minulosti dali vzniknout velkému možství hybridogenních druhů, které se obvykle dál rozmnožují apomikticky (tvoří semena bez opylení). Hybridogenní druhy mohou být také diploidní, ale často mají v buňkách počet chromozomů násobně větší (2n = 68).
Sorbus aucuparia Jeřáb ptačí
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Jeřáb ptačí je strom menšího vzrůstu. Vydrží na vysýchavých půdách, roste i na skalách, na druhé straně mu nevadí ani nadbytek půdní vláhy. Roste na nejrozmanitějších druzích půd, ale víc mu vyhovují kyselé půdy. Snese silné mrazy i velká vedra. U nás je jeřáb ptačí rozšířený od nížin až do hor. Na horách vystupuje až do pásma kleče. Jeřabiny jsou významným zdrojem potravy pro ptáky.
V Praze je ozdobou skal v Divoké Šárce.
Sorbus domestica Jeřáb oskeruše
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve jabloňovité - Malaceae)
Jeřáb oskeruše je strom, který může být vysoký až 25 metrů. Roste v ČR málo. Se starými stromy se lze setkat zejména v místech bývalých vinic a sadů. Tvrdé a houževnaté dřevo oskeruší se používalo na výrobu vinařských lisů. Na Moravě je hojnější, v Čechách jsou staré stromy oskeruší asi jen na několika místech v Českém Středohoří.
V současnosti je to velmi perspektivní dřevina, jakou je potřeba vysazovat ve větším rozsahu. Dobře snáší vysýchavé půdy. Je to výrazně teplomilný a světlomilný druh, přitom zimní mrazy snáší velmi dobře.
Sorbus intermedia Jeřáb prostřední
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (Jabloňovité - Malaceae)
Jeřáb prostřední je pro svojí odolnost nyní využíván pro výsadby v uličních stromořadích. Pochází z jižního Švédska (a okolních oblastí), proto je známý i pod jménem jeřáb švédský.
Je to hybridogenní druh, vzniklý z neurčité kombinace.
Sorbus torminalis Jeřáb břek
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve jabloňovité - Malaceae)
Jeřáb břek je středně velký strom, může být až 25 m vysoký. Dokáže růst na místech, kde zem během léta hodně vysychá. Je to perspektivní dřevina do větrolamů a biokoridorů. Má pevné dřevo, které dřív bylo velmi ceněné v kolářství a v řezbářství. V současnosti se také uvažuje o jeho výsadbách do lesních porostů. Hodí se k zalesňování suchých a výslunných strání.
V lesích Prahy je jeřáb břek častá vtroušená dřevina, ale uniká pozornosti, protože má listy a květy pouze vysoko, jen na plném slunci. Teprve když v říjnu začne listí opadávat, tak si všimneme jeho podzimně barevných listů na zemi.
Spiraea japonica Tavolník japonský
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Tavolník japonský je včelařsky významný keř. Včely na něm sbírají zejména pyl. Sběratelky pylu rychle běhají po květenství tavolníku japonského a při pohybu si nabírají pyl na rousky. Je překvapivé, jak mnoho včelích dělnic pracuje na květech tavolníku japonského v době, kdy v okolí kvetou lípy velkolisté. (Možná je v lipových květech hodně nektaru a na lipových listech dost medovice, proto mají v této době včelstva nouzi o pyl.)
Na keřích tavolníku japonského sbírá pyl i mnoho dělnic čmeláků, především druhu čmelák zemní.
Od tavolníku japonského zahradníci vyšlechtili mnoho rozličných kultivarů, které dorůstají do výšky 0,8 až 1,5 m. Používají se především na pokryvné výsadby v městské zeleni.
Stachys byzantina Čistec vlnatý
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Čistec vlnatý pochází ze Středomoří. V ČR je to často pěstovaná vytrvalá bylina. Kvete od června do srpna. Okrasné jsou hlavně hustě vlnaté listy.
Čistec vlnatý vyhledávají samotářské včely vlnařky. Na horní fotografii je vedle kvetoucího čistce letící vlnařka obecná (Anthidium manicatum) samička.
Stachys palustris Čistec bahenní
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Čistec bahenní je vytrvalá bylina. Roste na vlhkých místech, v Praze je často na břehu Vltavy. Při vyšším průtoku vody snáší i dočasné přeplavování. Často se šíří do okolí s pomocí svých dlouhých oddenků.
Čistec bahenní vyhledávají zejména samotářské včely druhu vlnařka obecná (Anthidium manicatum). Na horní fotografii se za kvítky skrývá sameček vlnařky.
Stachys recta Čistec přímý
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Čistec přímý je vytrvalá bylina. Roste na suchých teplých místech. V Praze je to hojný druh na stepních trávnících nad zdejšími skalami. (Horní fotografie 26. 5. 2016)
Je milován mnoha druhy hmyzu. Nejvíc ho upřednostňuje druh čmelák lesní (Bombus sylvarum).
Stachys sylvatica Čistec lesní
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Čistec lesní je vytrvalá bylina s oddenky a dlouhými nadzemními i podzemními výběžky, kterými se rozrůstá do okolí. Na větší vzdálenosti se rozšiřuje semeny.
Je to hojný druh ve vlhkých listnatých lesích. Často roste v příkopech kolem lesních cest.
Květy jsou často samosprašné, sladký nektar pro hmyz tvoří jen málo. Blanokřídlí opylovatelé dávají přednost návštěvám květů jiných druhů rostlin.
Stellaria holostea Ptačinec velkokvětý
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Ptačinec velkokvětý je vytrvalá bylina. V pražských lesích je to velmi hojný druh, roste zejména podél menších lesních pěšin, na sušších místech. Je to zajímavá ozdoba lesa.
Hmyz létá na květy ptačince velkokvětého velmi málo, skoro vůbec. Blanokřídlí dávají přednost květům jiných druhů rostlin, jaké se na lokalitě vyskytují. To ale tomuto ptačinci nevadí, velká část kvalitních semen vyrůstá v důsledku samosprášení.
Symphoricarpos albus Pámelník bílý
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliaceae
Pámelník bílý pochází ze Severní Ameriky. Je to hojně odnožující keř, v dobrých podmínkách může vyrůst až 2,5 metru vysoko. Obvykle je ale nižší, na suchých půdách bývá vysoký kolem jednoho metru. Je to odolný druh, který se dokáže přizpůsobit a růst a na nejrůznějších typech stanovišť.
Pámelník bílý je včelařsky významný keř. Začíná kvést v červnu, a rozkvétá postupně až do počátku mrazivých dnů koncem podzimu. Květy jsou zdrojem nektaru a nenahraditelného pylu v období, kdy jsou ostatní dřeviny odkvetlé a bývá o květy nouze. Při vycházkách do lesů jsou často vidět zbytky živých plotů z pámelníků. Obvykle je to na místech, kde v minulých desetiletích bývalo stanoviště včelích úlů.
Symphyotrichum (Aster) sp. Astřička (hvězdnice, podzimní astry)
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Astřičky (hvězdnice) jsou vytrvalé, nenáročné a často pěstované zahradní květiny. Do rodu Symphyotrichum odborníci zařadili asi 90 druhů, v českých zahradách se pěstují kultivary čtyř druhů a jejich kříženců, které pocházejí ze Severní Ameriky.
astřička novoanglická - Symphyotrichum novae-angliae
astřička novobelgická - Symphytrichum novi-belgii
astřička kopinatá - Symphyotrichum lanceolatus
astřička hladká - Symphyotrichum laevis
Symphytum officinale Kostival lékařský
od Hanka
čeleď: Brutnákovité - Boraginaceae
Kostival lékařský je mohutná vytrvalá bylina, může vyrůst až do výšky 1,2 metru. Rozkvétá od konce dubna a kvete až do července. Pokud je porost s kostivaly v létě posečený, pak mu vyrůstají od kořene nové mladé lodyhy a kvete až dlouho do pozdního podzimu.
Kostivalu se nejlépe daří na vlhkých loukách a v lužních lesích, na polostinných místech se umí přizpůsobit a roste i na málo vlhké zemi.
Syringa vulgaris Šeřík obecný
od Hanka
čeleď: Olivovníkovité - Oleaceae
Šeřík obecný pochází z jihovýchodní Evropy. U nás je to často vysazovaná dřevina. Je vyšlechtěno velké množství různě barevných kultivarů. U nás se mu daří v teplejších oblastech, zejména na výslunných kamenitých svazích. Je mrazuvzdorný a odolný k suchu.
Velmi intenzivně se šíří kořenovými výmladky.