čeleď: Bobovité - Fabaceae
Hrachor širokolistý je vytrvalá pnoucí bylina. V Praze je to často pěstovaná okrasná trvalka, která je odolná vůči suchu. Má nápadně velké květy. Kolem míst pěstování se dokáže samovolně šířit do okolí. Původní je v ČR v Panonském termofytiku. Tam roste na okrajích lesních lemů, kolem sadů nebo vinic, apod.
Na jeho květech bývá mnoho samotářských včel, zejména je vyhledávají včely z čeledi čalounicovitých (Megachilidae).
Hrachor širokolistý Lathyrus latifolius
Pěstují se i formy se světlou barvou květů.
Se včelkami druhu maltářka jetelová (Chalicodoma ericetorum).
Samotářská včela zednice skalní (Osmia mustelina).
Zobrazené břišní kartáče na sběr pylu.
U hmyzích samečků bývá zařazení do druhu pouze podle fotografie skoro nemožné. Samečkové se na květech také občas přikrmují, ale hlavně se tu zajímají o přílety samiček. A také se většinou snaží odhánět jiné samečky.
Na květech jsem zastihla i drvodělku fialovou (Xylocopa violacea).
Porovnání velikosti drvodělky se samotářskou včelou čalounicí.
Včely medonosné se na květech hrachoru širokolistého prakticky nevyskytují. A pokud se přecejen nějaká ukáže, tak vyhledává jen staré, povadlé kvítky. Zdá se, že velké a poměrně pevné květy hrachoru dělají včelám medonosným potíže, že se dokáže dostat pouze ke zbytkům sladkého nektaru v zavadlých květech.
Naopak dělnice čmeláků rolních bývají na hrachoru širokolistém v hojném počtu.
Dlouhý sosák jim umožňuje pronikat do hloubky květů.
Zaostřeno na křídla.
Zralé a dozrávající lusky.
Na podzim 2023 opakovaně vykvetl i hrachor širokolistý.
Proniknout sosákem až k hluboko uloženému nektaru dá včelám dost práce, na takové veliké a pevné květy nejsou úplně dobře vybavené.
Nejnovější z rostlin
