Připravit se na klimatické změny, to znamená připravit se na možné extrémy. Je potřeba počítat s tím, že někdy bude velké a dlouhé sucho a někdy vytrvalé deště s povodněmi. V období zhruba v letech 1900 až 2000 jsme měli v Čechách počasí spíš průměrné, bez velkých výkyvů. Pak ale v srpnu 2002 prošla Vltavou povodeň a naučila nás, že je nutné zacházet s úpravami krajiny rozumněji. Že technická úprava koryta, kterou zde lidi v minulosti udělali, byla chybná. A že je potřeba se aspoň částečně vrátit k dřívějšímu přírodnímu stavu.
Na zdejších fotografiích je vidět, jak nyní začaly práce na břehu proti Lužci nad Vltavou.
Na břehu Vltavy
28.1.2021 od Hanka
Jak bude zdejší krajina vypadat, až bude všechno hotové? Nevím. Na internetu jsem našla jen krátkou informaci:
Revitalizace Vltavy Vraňany - Hořín
Předmětem plnění je revitalizace úseku toku řeky Vltavy v ř. km 5,6 až 10,2 funkčním propojením pobřežní nivy s korytem toku, zvýšením biodiverzity břehů a úpravou stávajících koncentračních staveb za současného zvýšení průtočnosti koryta. Průtočnost bude zajištěna zvětšením aktivní průtočné plochy posunem břehových hran, odstraněním koncentračních hrází a vytvořením bočních ramen.
Obyčejný člověk takovému textu moc nerozumí. Já mám přírodu v této oblasti velmi ráda. V minulosti jsem tudy často procházela a objevovala jsem v krajině místa, kudy dřív protékala stará vltavská ramena. Protože zdejší lokalitu znám a mám to tady po okolí hodně prochozené, tak si myslím, že mohu lidem i něco vysvětlit, proč a jak zde začali dělat revitalizační úpravy.
Kdysi totiž nevypadal soutok Vltavy a Labe tak, jak ho vídáme nyní. Dřív se Vltava a Labe spojovaly mnoha různými rameny na místech od sebe vzdálených, že bylo dokonce těžké určit přesné místo jejich soutoku. V některých ramenech se dokonce často měnil směr, kudy voda proudila. Protože když bylo ve Vltavě víc vody než v Labi, tak vltavská voda tekla i těmi nejvzdálenějšími rameny. Pokud ale byl vyšší stav vody v Labi, tak se proud vody v některých ramenech otáčel a labská voda se vracela do Vltavy i daleko před místem dřívějšího soutoku.
Právě pozorování vody ve starých říčních ramenech mi pomohlo porozumět jiným způsobem pohádce o Smolíčkovi a jeho Jelenovi. Jelen je totiž zvíře, které dokáže z vody vyčuchat nejen to, že se blíží povodeň. Dokáže poznat i to, od které řeky se povodeň blíží a kterým směrem je potřeba utíkat. V dávných stoletích lidi nemohli poslouchat zprávy v rozhlase. Kdysi bylo pro lidi důležité pozorovat chování zvířat. Na hřbetě jelena se sice nedá jezdit jako na koni, ale jeleni uměli lidem ukazovat cestu, kudy se podaří před velkou vodou úspěšně utéct. Divoká zvířata to zvládají i dnes, jenom my lidi už jim nerozumíme. Když tudy v roce 2002 prošla povodeň, tak se potom v krajině nacházelo i dost mrtvých domácích zvířat. Srnka se ale asi neutopila žádná, divoké prase taky ne.
Dnešní projektanti už nesledují v krajině stopy jelenů. A taky už není možný návrat ke staré ploché deltě říčního soutoku.
Dnes se to všechno popisuje v literatuře jinak..
Aby povodně nezpůsobovaly škody v zastavěných územích, je potřeba umožnit řece rozliv v místech, která jsou k tomu vybraná. Tlumivý rozliv povodně do nezastavěné nivy je potřebný.
Na první fotografii v tomto článku je v dálce vidět vysoká protipovodňová hráz, která je vedená těsně u zahloubené řeky. To je chyba. Takové hráze, které vystupují přímo z hladiny vodního toku, jsou škodlivé.
Odsazení protipovodňové hráze daleko od řeky je mnohem prospěšnější.
Nejnovější aktuality
