Samozřejmě mnoho opylovacích prací dělají včely medonosné, ale nejsou na to samy.
Čmelák luční už má dělnice. Jsou droboučké, velké jen jako dva hrášky vedle sebe, ale pracovité.

Ostatní druhy čmeláků zatím dělnice nemají, ty jsou teprve v takové vývojové fázi, že jejich samičky už mají založená hnízdečka, ale čmeláčí matky teprve zahřívají larvičky, ze kterých se mají dělnice vylíhnout. Ven na květy vylétají jen na nejnutnější krátkou chvilku, takže na jabloních ani nejsou k vidění.
Za to je na jabloních hodně jedinců druhu pelonoska hluchavková. Jabloně jsou pro ně natolik přitažlivé, že skoro zapomínají na svoje hluchavky.
Pelonosky hluchavkové se nechávají fotografovat velmi neochotně. Většinou odletí dřív, než se stihnu s fotoaparátem přiblížit. Někdy se ale chovají, jako by chtěly fotoaparát odkopnout. Obvykle vykopávají proti fotoaparátu jednu prostřední nohu. Ta na následujícím obrázku ale vypadá, že byla zvlášť hodně rozlobená, a kopala na obě strany.

Pelonosky existují v různých barevných variantách. většinou mají rezavě zbarvené sběráčky na zadních nohách. Ta na následujícím obrázku je ale zbarvená zcela nenápadně.

Taky existují černě zbarvené pelonosky hluchavkové. Vídám je i u mne na jabloni. Ale fotografovat černý hmyz na bílém květu jabloně, to skoro nejde. Tak jí ukážu, jak vypadá černá forma pelonosky, na hluchavce.

Ještě zpátky k jabloním. Viděla jsem na jabloních pracovat taky samotářské včely zednice, 2 druhy.
Na dalším obrázku je zednice rohatá.

A nejenom že pracují na mých jabloních, ale ony si zednice rohatá i zednice rezavá u mne vybraly bydlení. Mám na okně, na vnějším parapetu, kus špalku s vyvrtanými otvory. To se jim zalíbilo, a vyrobily si tam komůrky pro larvičky. Ale fotografovat se u otvorů nedaly. Fotoaparát je vždy vyplašil, odlítaly, tak je raději neruším.