V letošním roce má hmyz potíže s jarními výkyvy počasí.

8.4.2022 od Hanka

Rozkvět meruněk v březnovém termínu také neslibuje dobrou úrodu. Ranní mrazy mohou květy a malé plůdky hodně poškodit. Meruňky nejsou původní české dřeviny, s výkyvy jarního počasí se vyrovnávají těžce. Meruňky pocházejí z Číny, dobře se jim daří na kamenitých jižních svazích v horách. Proto meruňkám nevadí mrazy v zimních měsících. Ale jakmile se v předjaří na pár dnů oteplí, tak meruňky začnou rychle rašit a očekávájí, že už bude až do podzimu jenom jižní vítr a souvislé nepřerušované teplo. České počasí je ale jiné a kvůli tomu u nás meruňky trpí mnoha nemocemi.

Včela za letu před meruňkovými květy.


Správný termín probuzení ze zimního spánku se letos nepodařil ani některým čmelákům. Tady saje nektar z květů vřesovce v pražském parku matka čmeláka už 1. 3. 2022. To je moc brzy, čmeláčí matky by měli spát zhruba o měsíc déle. Takové předčasné probuzení ji velmi oslabí.



Podle mých pozorování jsou velmi otužilé mnohé druhy hmyzu z čeledi lumkovití.

28. 3. 2022 se mi povedlo s fotoaparátem na chviličku sledovat lumka, jak běhá po zemi mezi listy orsejů a tykadly prozkoumává terén v podloží.

Určování druhů lumků je obtížné, v tomto případě asi i nemožné, když jsem fotografovaného jedince nijak nechytala a nechala normálně odletět. Ani nevím, jestli to byl sameček, který mohl pátrat, zda se mu někde nezačne líhnout mladá samička, a nebo jestli to byla samička, která zkoumala, jestli někde v zemi nenajde housenku nebo kuklu svého hostitelského druhu.



Snadněji se vyrovnávají s výkyvy počasí takové druhy, které žijí v lesní hrabance.
Brouk střevlík zahradní (Carabus hortensis) ve svahu nad Šáreckým potokem.



V pražských listnatých lesích už se také vylíhli z kukel teď začali hojně poletovat motýli okáči.
Okáč pýrový (Pararge aegeria) je letos velmi hojný. Dokud sedí na lesní hrabance a nehýbe se, je prakticky neviditelný.


V sousedství pražských zahrad a hřbitovů rostou v lesním podrostu zajímavé byliny.

Plicník lékařský. Mezi květy plicníků tu létají samečkové pelonosek hluchavkových. Ti jsou také velmi otužilí a chladno jim nevadí. Všichni jsou velmi rychlí a nenechali se vyfotografovat. Samičky pelonosek hluchavkových se zjara probouzejí později, ty si obvykle počkají až na teplejší počasí.

V pražských lesích také často nacházím květy čemeřic. Zřejmě je to potomstvo nejrůznějších zahradních hybridů.


Radost s lesních kvítků nám ale v Praze dlouho nevydrží. Všude na stromech a na zemi se rozmáhají břečťany. Brzy bude všude břečťanová pohroma. Břečťan je jedovatá dřevina. V minulých stoletích ho lidé ve svém okolí ničili, každý se staral, aby se břečťanem neotrávili koně nebo další domácí zvířata. Dneska likvidace břečťanů nikoho nezajímá. A tak nás kolem Prahy čeká budoucnost souvislých tmavých břečťanových lesů, kam sluníčko nepronikne a kde nebude mít skoro nic vhodné podmínky pro život. Bude to tady jako v pohádkách o začarovaném lese, kde ani ptáček nezazpívá a kde ani žádné zvíře nežije.


Na tak tmavých místech by se potom mohlo dařit snad jen mnohonožkám z rodu plochule, které žijí v lesní hrabance a v zemi.
Dvojice plochulí v březnu.


Na další fotografii je vidět zaostřená hlava s tykadly a potom pouze jedno tykadlo další plochule, která je zobrazená jen rozmazaně.

Moje fotografování se totiž plochulím ani trochu nelíbilo, začaly se rozdělovat a hledat úkryty.




Pod kůrou se skrývala také sametka rudá (Trombidium holosericeum). Kvůli fotografování jsem jí přemístila na světlo. Je to náš největší druh roztoče. Dospělé sametky se živí vajíčky hmyzu a půdními živočichy. Její larvy parazitují na členovcích, na hmyzu i na svých příbuzných pavoukovcích. Píše se o ní, že je jedovatá, svítivá červená barva má odradit případné predátory. A taky jsem o ní četla, že má oči na stopkách. Příště jí vyfotografuji v detailnějším rozlišení.

Sametka rudá je pro lidi neškodná (na rozdíl od svojí příbuzné sametky podzimní).