Obrázky z poutní cesty do Hájku u Prahy.
V dávnějších stoletích lidé neměli rozhlas nebo televizi, dokonce odebírání tištěných novin je vynález až posledního období. Obyčejní zemědělci ale tenkrát měli jinou možnost, jak se seznamovat s děním ve světě. Chodili o svátcích na poutní místa. A už cestou tam se setkávali s lidmi, kteří přicházeli na pouť z jiných směrů. A samozřejmě si hned spolu vyprávěli, co je kde nového a zajímavého a co se kdo dozvěděl jinde.
Na horní fotografii jsou věže kláštera na Bílé Hoře.
KDYŽ CÍLEM JE CESTA - 1. část
11.10.2022 od Hanka
Střechy kláštera na Bílé Hoře.
A samozřejmě se po cestě na pouť lidé nejvíc zajímali o to, v jakém statku v okolí vyrůstá dcera na vdávání nebo kde žije šikovný svobodný mladý hospodář. Protože v menších zemědělských usedlostech byli všichni lidé nějak příbuzní, ženicha nebo nevěstu bylo nutné hledat ve vzdálenějších vesnicích.
Poutní cesty nejsou katolický vynález. Už v dávných předkřesťanských dobách lidé putovali na jejich posvátná místa v období významných slavností. A vždycky se tam dívky snažily především o to, jak získat geneticky nejlepšího otce svých budoucích dětí.
A taky se cestou na pouť domlouvaly obchody. Babička vyprávěla, jak jezdili s koňmi na poutě. A po každém návratu pak už měl strýc sjednáno, kde nakoupí nejlepší podkovy na koně a odkud si ze vzdálenějšího kvalitního chovu přivede malého býčka, ze kterého si vychová nového plemenného býka. Protože tenkrát lidé neznali umělou inseminaci, na statku potřebovali býka. Ale nechávali každého býka žít jen krátkou dobu, protože býci bývali zlobiví, často jim některý vyvrátil vrata nebo zlomil ovocný strom. Proto býci tenkrát končili prodaní řezníkovi už v mladém věku a na statku museli každý rok kupovat nového plemenného býka.
Kaple hájecké cesty u kláštera na Bílé Hoře má číslo VIII.
K Loretě v Hájku u Červeného Újezdu přicházeli lidé na poutě z různých směrů. Hlavní trasa vedla z Prahy od Strahovské brány. Podél této staré zemské stezky bylo postupně v letech 1720 až 1734 vybudováno 20 výklenkových kaplí. Do současnosti zůstalo stát jen 11 kaplí. A co hůř, na území dnešní Prahy se stará stezka proměnila v hlavní silnice s mohutným provozem automobilů. Pochodovat vedle nekonečných kolon aut je velmi nepříjemné. Proto se v dnešní době chodí až další části trasy do Hájku.
Doporučuji vyrazit na cestu na kole. Jízdní kolo si lidé mohou dát do metra a svézt se až do stanice Petřiny. Tím se vyřeší stoupání do kopce. Zastávka metra Petřiny je podle mého odhadu v nadmořské výšce 360 metrů. Odtud už bude další stoupání přes Oboru Hvězda a zadem až ke klášteru na Bílé Hoře docela mírné. Vrchol slavné Bílé hory má totiž výšku 381 metrů. Hájek u Prahy leží na vrstevnici s číslem 400 metrů nad mořem.
Areál kláštera na Bílé Hoře je velmi krásný, stojí za samostatnou prohlídku. Ale kdo se chce dostat až do Hájku, nesmí ztrácet čas, cesta je dlouhá.
Následující kaple jsou u frekventované Karlovarské silnice a v sousedství Pražského okruhu. Tudy se rozumně vzato turisticky cestovat nedá. Proto je teď používaná jako cesta do Hájku trasa přes Řepy.
Z Bílé Hory vede do Řep cyklotrasa ulicemi Čistovická a Žalanského. Pěším turistům doporučuji odjet autobusem až do zastávky Škola Řepy.
Věžička kláštera Řepy.
A kousek za klášterem začíná tichá cesta krásnou přírodou.
Na rozcestí je potřeba se vydat na Hostivice.
Právě tahle cesta pro pěší a pro cyklisty nás zavede na most přes Pražský okruh. (Takových míst, kde může člověk pohodlně pěšky přejít přes linii Pražského okruhu, existuje velmi málo.)
A za mostem už zase cesta pokračuje zajímavou přírodou.
Nejnovější aktuality
