Opět tu bude přírodně cenné území. V minulosti tu bylo vzácné společenství mnoha druhů blanokřídlého hmyzu, jenže pak nastala přírodní pohroma. Tenkrát někdo nařídil, že ke dni 30. června musí být všechny travnaté plochy posečené, a pokud nebudou, dostane údržbu té neposečené plochy na starost jiná firma. A tak pár dnů před stanoveným termínem všichni sekáči vyrazili do práce, a pokosili široko daleko skutečně všechno. Najednou nebyl nikde pro hmyz ani kvíteček, mnozí hmyzáčci uhynuly hladem.
Nyní se tu péče zlepšila, porosty jsou sečené mozaikově, a život se sem zvolna navrací. Zatím se sem vrátili jenom ty hojnější, málo vzácné druhy, časem se to bude jistě zlepšovat.
Park nad Kotlářkou
13.8.2017 od Hanka
Kdysi tu byl nad bývalou cihelnou ovocný sad. Nyní tu jsou staré stromy záměrně ponechané, a to jak ty živé, tak i ty mrtvé. Pro přírodu je totiž důležité ponechávat i část suchých stromů. V jejich větších dutinách mohou hnízdit ptáci, v menších dutinkách bývají komůrky blanokřídlých. A taky v suchém dřevě žije i mnoho brouků, mravenci atd.
Kde už nešlo staré stromy zachránit, tam jsou vysazené mladé ovocné dřeviny.
Na starých hrušních tu dozrávají malé plody už teď v srpnu.
O spadlé sladké hrušky má hmyz veliký zájem. Sladkou šťávu tu sbírají včely, vosy, a taky překvapivě hojní vosíci.
Pro botaniky je ovšem nejzajímavější dolní část. Jsou tu vyseté zajímavé druhy rostlin. Rmen barvířský se tu objevuje už několik roků.
Fotografovala jsem tu na květech rmenu barvířského drobnou včelku zdobnici proměnlivou.
Suchokvět roční jsem tu viděla letos prvně. V literatuře o suchokvětu píšou, že je to rostlina v severní části Prahy původní, zanikla zde až na na konci 19. století. Takže vysévání suchokvětu v těchto místech je vlastně podpora zdejší rostliny, která sem patří.
Na květy suchokvětu zde rád usedal i jeden drobný motýlek.
Překvapením byla i jedna rostlina hvozdíku pyšného (Dianthus superbus).
Zatímco předchozí fotografované rostliny jsou původem české, u následujícího rozrazilu je to otázka.
Rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum) je v Čechách a okolí Prahy původní. Jenže se mu velmi podobá pěstovaná trvalka rozrazil přisedlý (Pseudolysimachion subsessile), co pochází z Japonska. Rozlišení mezi těmito dvěma, nápadně podobnými druhy, nechám na odbornících.
Ale čmelákům chutná.
Největší zájem mnoha druhů hmyzu byl o květy štírovníku. Ale vyfotografovat na něm ty hmyzí útěkáře se podařilo jen málo. Na obrázku je portrét samečka druhu vlnařka skalní (Anthidium oblongatum).
Teď na konci léta se v přírodě objevují samečci ploskočelek. (Samičky samozřejmě také, jenže samičky ploskočelek jsou na květech vidět po celou vegetační sezonu, od prvního jarního oteplení až do začátku mrazů.) Samečci jsou jen v létě a na podzim. Je jich všude spousta, malých i větších druhů. Nejvíc jim chutnají chrpy a bodláky, ale jsou skoro na všem. Na fotografii je sameček ploskočelky chrastavcové, jak sedí na šalvěji přeslenité.
V ČR žije víc než 40 druhů různých ploskočelek. Při jejich rozlišování je potřeba se mimo jiné dívat na barvu tykadel. Zatímco sameček ploskočelky chrastavcové (Halictus scabiosae) na hořejším obrázku má tykadla celá černá, jiné druhy ploskočelek mívají tykadla barevně kombinovaná. Dole je na fotografii sameček ploskočelky páskované (Halictus simplex). Ten má tykadla tmavá jen z horní strany, spodní stranu tykadel má oranžovohnědou.
Největším překvapením pro mne byla vřetenuška. V Praze v Dejvicích jsem dosud žádnou neviděla, až dnes na Kotlářce.
Jednu cestu tu lemují staré hrušně.
Nejnovější aktuality
