Motýli na skalách přírodní památky Baba

16.9.2017 od Hanka

Motýl modrásek jehlicový (Polyommatus icarus) ráno pospával na stéble suché trávy.

Ale jak jsem ho vyrušila, hned odletěl na květ chrpy latnaté.

Chrpa latnatá je dvouletá bylina. Z mnoha květů se jí už rozlétala zralá semena, a pořád tvoří nové a nové květy, zejména teď, když v září trochu napršelo. Mezi motýly je chrpa latnatá asi nejoblíbenější rostlinou.


Modrásek tmavohnědý (Aricia agestis) .


Motýl žluťásek jižní (Colias alfacariensis) mi dovolil fotografování jen ve chvíli, kdy se zobrazila křídla v protisvětle. Pak odletěl, a už jsem ho s fotoaparátem nedohonila.


Ve druhé polovině září kvete nejen v PP Baba, ale i jinde na okolních svazích hvězdnice zlatovlásek.


Její květy má v oblibě motýl ohniváček černokřídlý (Lycaena phlaeas).



Většina druhů včel samotářek už má svůj životní cyklus za sebou, na další jaro teď čekají jejich larvičky schované v komůrkách v zemi nebo v dutinách ve dřevě. Jen několik málo druhů létá i v září. Patří k nim samotářská včela hedvábnice podobná (Collletes similis). Hvězdnice zlatovlásek je její oblíbená rostlina.


Hojně tu kvete hvozdík kartouzek. Na něj usedají občas motýli bělásci (nepodařilo se mi dohonit je s fotoaparátem). Jinak ale hmyz má o tento hvozdík malý nebo spíš žádný zájem.


Hlaváč žlutavý, který tu v PP Baba také kvete, hmyz vyhledává častěji.

Hlaváč žlutavý má zajímavý tvar nedozrálých plodů.


Zatímco hvozdík kartouzek roste na skalnatých plochách s nedostatkem živin v zemi, a hlaváč žlutavý taky tak podobně, je měrnice černá rostlinou, která obsazuje vyhnojená místa. Taková jsou těsně kolem zříceniny, kde se pohybuje hodně lidí i pejsků. Měrnice černá je dobrý zdroj nektaru a pylu až do začátku mrazů. Je to důležitá rostlina pro včely medonosné.


Na podobně vyhnojených místech roste i bodlák. Květy bodláků vyhledává i druh včely, co se jmenuje ploskočelka chrastavcová (Halictus scabiosae). Na fotografii je mladá samička, která se snaží pořádně vykrmit, aby pak dobře přečkala zimu a v následujícím roce dala život další generaci.

Ploskočelka chrastavcová je doklad oteplování zeměkoule. Donedávna žila jen v zemích na jih od nás, byla hojná v Maďarsku. V současnosti jí lze na podzim vidět snad na každém rozkvetlém bodláku.


Květy bodláků má rád i motýl babočka paví oko (Inachis io).


Pro srovnání vložím fotografii motýla druhu babočka admirál (Vanessa atalanta). Tento druh je v září často k vidění. Rád saje šťávu z ovoce, hlavně z přezrálých plodů na zemi.(Zdejší fotografie, jak sedí na listu slivoně, je ale z mého fotografického archivu z minulosti.)


Svahy tu jsou velmi strmé, z velké části lidem nepřístupné. Dole pod nimi vede železniční trať a za ní silnice.

Na mnoha místech je holá skála.


Na jiných místech jsou oblázky, které ukazují, že v dávných geologických dobách tekla velká řeka nahoře na plošině, že kdysi Vltava nebyla zaříznutá do hlubokého údolí. Volné plošky bez porostu vyhledává saranče.


Na vedlejší ploše dlouho a opakovaně kvetou i vzácné trávničky.


Jenže s lidmi je tu problém. Hází dolů odpadky. A na strmých nepřístupných plochách je nesnadné střepy uklízet.

Zatím je nejbližší prodejna vzdálená víc než kilometr odtud. Kdyby ale byla restaurace hned na hranici zdejší přírodní památky, tak by tahle krásná lokalita zakrátko zmizela pod hromadami odpadků. A tomu je potřeba zabránit. Zničení téhle mimořádné a vzácné přírody by byl zločin.

Snad téhle lokalitě pomůže zdejší pavouček pro štěstí.


Je to druh stepník rudý. Bývá k vidění jen v září, když se samečkové vydají na pochod po terénu hledat samičky. Jinak žijí skrytě, schovaní hluboko ve skalních štěrbinách.


V minulosti jich prý žilo na skalách pod zříceninou Baba mnoho. Ale přímo tam jsem v posledních letech žádného nezahlédla. Zřejmě letní vedra na těch k jihu orientovaných skalách teď nepřežívá nic. Ale je vidět, že to jsou pavoučci šikovní. Úspěšně se přestěhovali kousek vedle, na blízké (a utajované) místo.


Stepník rudý - Eresus kollari.