Park Maxe van der Stoela v podzimních barvách.

3.10.2017 od Hanka

Pohled na věže chrámu sv. Víta z vyhlídky nad parkem.


Nyní je tu udělaný pramínek vody pro děti.


Přítok do rybníčku.


V předchozích měsících zdejší rybníček překvapoval čistou, průhlednou vodou. Nyní je tu vodní sloupec pořád neobvykle průhledný, ale na povrchu plave dost nečistot, asi to jsou různá semena a semínka, co roznáší vítr.


Odtok vody z rybníčku je teď nastavený tak, že se vypouští čistá voda z prostředka vodního sloupce, ale nečistoty na povrchu zůstávají. Je to škoda, že tak krásný park musí nečistoty v rybníčku hromadit, že se povrchová nečistota nemůže odstraňovat někde dál po proudu v nově vybudované podzemní části. Až bude padat listí ze stromů, bude to tu ještě horší.

Různě barevných ryb a rybiček tu je nadbytek. Ty malinké, přírodně zbarvené ryby se sem mohly dostat samy z jiných rybníčků, co jsou vybudované proti proudu Brusnice. Ty velké a barevné sem museli vysadit lidi.


Na začátku léta tu byla vodní hladina vzorně čistá. Fotografovala jsem tu kachní rodinku.

Druh kachniček neumím určit. Ony se totiž různé druhy kachen mezi sebou kříží, a v pražských parcích je z toho bohatá směs. Ostatně i zdejší kačátka jsou různě světlejší nebo zase tmavší.
Geneticky vzato se zdejší kachní matka nejvíc podobá druhu polák kaholka.

V téhle mimořádně čisté vodě, kde bylo vidět až na dno, se malá kachňátka obratně potápěla do hloubky a zobala nějaké živočichy ze dna.

Další fotografie už jsou zase z počátku letošního října. Mojí pozornost upoutalo velké množství vážek.

Vážka žíhaná (Sympetrum striolatum). Je to druh, který je aktivní od druhé poloviny léta až do listopadu.

.
Na zemi jsem s fotoaparátem zastihla i dvojici vážek.
Vážka obecná (Sympetrum vulgatum).


Podobné dvojice potom v rychlém kmitavém letu kladly vajíčka na vodní hladinu.

Samečkové vážky obecné jsou červení, samičky mají zbarvení spíš nenápadné.



V ploše parku je dostatek květů i teď na podzim. Dřív tyhle kultivary zahradníci řadili do rodu Aster (hvězdnice), nyní je pro ně ustanoven nový rod Symphiotrichum a české jméno astřička. Původně pocházejí z Amerického kontinentu.

Včela medonosná v květu. Nyní už je v přírodě jen málo druhů blanokřídlého hmyzu. Většina druhů už má po sezoně, uvidíme je zase až na jaře.


Ale pokud se člověk dívá pozorně, může ještě objevit v podzimní přírodě různé druhy lumků. Většinou jsou maličcí, ale hezky malovaní. A co hlavně - velmi odolní vůči chladu a čile pohybliví i za nepříznivého počasí.

Samičky některých druhů mají dlouhé kladélko.


Pozornost zaujmou i květy, co vyrůstají planě jako příměs v nedávno založeném trávníku. Heřmánkovec nevonný je typický představitel ploch, ovlivněných lidskou činností.

Jednotlivý květ.


Cesta k vyhlídce. Úplně vzadu jsou vidět staré, původní hradby, dokončené snad kolem roku 1730.


Podzimní zbarvení listů svítelu latnatého.


Plocha vyhlídkového místa nad starými hradbami.


Tady si dovolím napsat jednu svojí starou vzpomínku na prostor zdejšího vyhlídkového místa.
Dnes už je tu všechno vybudované jinak, ale v době, když jsem ještě chodila do školy (tedy skoro před půl stoletím), byl v téhle ploše jakoby obyčejný kanálový poklop, a pod ním ve zdivu železné stupačky do hloubky k tehdy podzemní Brusnici. Ty stupačky a otvory v poklopu využívali potkani, a bylo to od nich velmi špinavé, pro vstup lidí skoro nepoužitelné. Ale kamarádi objevili jiný přístup do těchto záhadných prostorů. Nakonec nás tam vlezla početná parta mládeže. Začali jsme u vstupu do obyčejné dešťové kanalizace, tam šel poklop snadno nadzvihnout, a vlezli dovnitř. Jednoho zdatného kolegu jsme nechali nahoře, aby náš vstup hlídal, aby na něm nezaparkovalo auto a nezablokovalo možnost dostat se zpátky. Potom jsme šli krátký kousek sklonění v nepříliš vysoké dešťové kanalizaci, ta ale brzy ústila do daleko větší stoky, kudy protékala Brusnice. Tam už se pochodovalo pohodlně, po obou stranách stoky byly chodníčky pro lidi a prostor byl příjemně vysoký.
Po delší době chůze jsme se pak ocitli ve velikém prázdném prostoru, který byl zakončen mohutným dřevěným stavidlem. Tenkrát jsme nevěděli, co to je, ale bylo to pro nás zajímavé. Tahle naše výprava skončila dobře. Problém nastal až později. Nevím, zda byli kamarádi při další výpravě do podzemí lapeni, nebo jestli o svém objevu pouze vyprávěli víc, než bylo v době socialismu rozumné. Tak jim STB vysvětlila, že to nelze, aby každý lezl kam ho napadne, a už vůbec že nelze, abychom podlézali budovu ministerstva zahraničí apod, a že už v žádném případě se nikam lézt nebude.

Náš vstup do dešťové kanalizace byl někde v ulici za budovou ministerstva zahraničních věcí.


Význam tohoto obrovského prostoru uvnitř starých hradeb jsem pochopila až nedávno, při vyprávění o rybnících v Hostivicích. V dřívějších stoletích lidi vybudovali spojení Šáreckého (Litovického) potoka a Brusnice, protože samotná Brusnice měla málo vody. A v Hostivicích měli zapsanou povinnost pouštět z rybníků tolik vody, kolik Pražský Hrad kdy potřeboval. A počítalo se i s tím, že bude náhle potřebovat skutečně mnoho vody.
Brusnice totiž to pražské opevnění podtékala. A vědělo se, že ta podzemní cesta Brusnice je z vojenského hlediska slabé místo, že tudy se může v době hrozící války někdo nezvaný dostávat dovnitř do Hradu. A tak uvnitř hradeb udělali prostor, který bylo možno sklopením stavidla zaplavit. Prostě bylo počítáno s tím, že kdyby se sem blížila nepřátelská armáda, tak celou plochu dnešního parku zaplaví vodou. A protože voda ze samotné Brusnice by na to nestačila, na rychlé zaplavení by nestačil ani Šárecký potok, tak v Hostivicích měli nařízeno začít rychle vypouštět rybníky, kdyby to bylo nutné, a to bez ohledu na okolnost, jestli jim tím vznikne škoda na rybách.