V Praze je k vidění několik různých kultivarů tzv. smutečních vrb, které mají okrajové větve převislé. Nejoblíbenější je typ označovaný Salix x sepulcratis. Píše se o něm, že vznikl na přelomu 19. a 20. století pravděpodobně jako výsledek křížení mezi převislou vrbou bílou (cv. Tristis) a vrbou babylonskou.
Na obrázku je tato vrba na břehu Libockého rybníka.
Smuteční vrby
11.4.2016 od Hanka
Tento kultivar Salix x sepulcralis, často označovaný jako vrba náhrobní, existuje pouze se samčími jehnědami.
Samčí jehněda.
Na obrázku je vidět, jak tato vrba má snahu růst směrem vzhůru. Větve jsou převislé pouze proto, že jsou dlouhé a slabé, neunesou svojí váhu, a proto se sklání dolů. (Od jiných druhů stromů lidi vyšlechtili a roubují i kultivary, které mají převrácené poznávání, co je směr nahoru nebo dolů, a rostou opačným směrem vždy.)
Méně často se pěstují převislé vrby se samičími jehnědami. Může to být kultivar vrby bílé. (U nás se pěstují také další kultivary, vzniklé z vrby babylonské, původní babylonská vrba u nás není mrazuvzdorná.)
Rozdíl je v tom, že vrba babylonská má velmi dlouhou vegetační dobu a naopak velmi krátké období zimního klidu. Naopak naše vrba bílá si dává pozor, aby jí nepoškodily mrazy, a zjara raší pozdě, a na podzim dbá na to, aby včas ukončila růst a letorosty jí před zimou dobře vyzrály.
Včely tyhle vrby velmi milují. Pokud je někde vrbových stromů víc, může z toho mít včelař hodně vrbového medu už koncem dubna. Za to zahrádkáři se možná neradují. Když nablízku kvetou stromové vrby, všechny včely a čmeláci jsou jenom na vrbách, a na kvetoucích třešních vedle člověk neuvidí ani včeličku. To může být někdy problém, že tyhle smuteční vrby kvetou dlouhou dobu, a to v termínu květů ovocných stromů.
Takhle kvetly převislé vrby u nádrže Džbán 6. 4. 2016.
Nejnovější aktuality
