Aktuality Seznam
13.8.2023
Blanokřídlí na louce nad skalami přírodní památky Baba v Praze 6
od Hanka
Zdejší louka nad skalami je pro hmyz velmi důležitá, nenahraditelná. Je to zvláštní louka, na které zůstává zelená tráva a kvetoucí byliny i v době, kdy jsou kvůli suchu ostatní městské trávníky zhnědlé. Dnes se odtud díváme na Vltavu dolů do hlubokého údolí. Jenže takhle to nebývalo vždycky. V dávných geologických dobách totiž tekla nějaká veliká řeka právě tady nahoře na ploše dnešní louky a okolního lesa. Na památku po těchto časech tu zůstaly v zemi vrstvy kulatých oblázků. A nejenom to. Zdá se mi, že nějaká neviditelná podzemní řeka tudy protéká neustále. A proto zdejší byliny neusychají ani v největších vedrech, dokonce tu jsou rozšířené i rostliny, se kterými se normálně setkáváme na vlhčích lokalitách.
Po letošních horkých červencových dnech je na skalách na ploše vyhlášené přírodní památky Baba uschlé všechno, ani nedávné deště tu kvetení bylin neobnovily. Pro přežití mnoha druhů hmyzu z přírodovědně chráněné plochy PP Baba je zcela zásadní to, že hmyzáčci odtud mohou snadno přeletět na tu obyčejnou louku nad skalami, na kterou už se ale žádný typ ochrany nevztahuje.
8.8.2023
Louka u Vltavy v Praze v Sedlci za deštivého počasí na začátku srpna.
od Hanka
Bolševníkům obecným už většinou dozrávají semena. Ale některým jednotlivým rostlinám ještě kvetou okolíky na vedlejších výhonech, takže pořád je zde mnoho zajímavého hmyzu na fotografování. A je tu i řada dalších druhů rostlin, které mají dostatek květního nektaru. Někdo by řekl: "Vždyť tu roste jen běžná nitrofilní vegetace, nic zajímavého tu není." Jenže to je omyl. Na výskytu těch obyčejných rostlin závisí přežití nebo nepřežití většiny druhů blanokřídlého hmyzu.
Číst více
23.7.2023
Bolševník obecný je náš původní luční druh, který má ve květech pro hmyz mnoho snadno přístupného sladkého nektaru.
od Hanka
Bolševník obecný vyhledává především takový hmyz, který má kratší sosák a nedosáhne k hluboko uloženému nektaru ve květech jiných druhů rostlin. (Podobný tvar květu mají i jiné miříkovité rostliny, ty další miříkovité ale mají nektaru málo a uživí se na nich jen velmi drobní blanokřídlí. Pouze žlutě kvetoucí planý pastinák je také pro hmyz důležitý.) Bolševník obecný je nenahraditelný pro výskyt mnoha druhů blanokřídlého hmyzu. Mnozí blanokřídlí si totiž pro výchovu svých larviček vytvářejí hnízdečka v zemi nebo v dutinkách ve dřevě a nemohou se od svých založených hnízdeček příliš vzdalovat.
Chci ukázat, co všechno se mi povedlo na bolševníku obecném fotografovat.
8.7.2023
Proč se letos v předjaří mnoha lidem nedařilo vypěstovat si doma kvalitní sadbu rajčat.
od Hanka
Už snad 30 roků si předpěstovávám ze semínek vlastní sadbu pro pěstování zeleniny na zahrádce u domu. A vždycky se to dařilo, problémy nasávaly pravidelně až po výsadbě na venkovní záhony, protože mnohé druhy zelenin chutnají slimákům.
Jenže letos se začaly dít divné věci dřív, a to po rozsazování semenáčků do truhlíků s nakoupeným zahradnickým substrátem. Nejvíc se problém ukázal na sazenicích rajčat. Rajčatům vyrůstaly zkroucené vrcholy a smotané horní listy. Nevěděla jsem, proč se to děje. Přičinu problému mi pomohly odhalit články v časopisu Agromanuál (čísla 4/2023 a také 1/2022). A je to jasné, poškození sazenic rajčat způsobila rezidua herbicidů, které byly obsažené v travní biomase nebo ve slámě, co lidé použili jako součást při výrobě zahradnického substrátu v kompostárnách.
Na horní fotografii je zkroucený list sazenice rajčete, poškození způsobila rezidua herbicidů v substrátu.
28.6.2023
Teď se ukázalo, kdo mi v předjaří vykousal pupeny vinné révy.
od Hanka
Byly to housenky píďalek, druhu různorožec trnkový (Peribatodes rhomboidaria). Nyní nacházím v okolí keřů révy dospělce. Jsou to krásní, docela velcí motýli (rozpětí křídel je skoro 4 cm). Jejich samečkové mají nádherná tykadla s hřebínky. A přitom mne jejich housenky tak naštvaly. Ony by se mohly vyvíjet na mnoha různých dřevinách, na trnkách, na ptačím zobu i na celé řadě dalších keřů, mohly by se vyvíjet i na bylinách. Ale ony se rozhodly jinak. Vyžraly mi na zahrádce pupeny révy.
Číst více
19.6.2023
Jak to dopadlo s kopřivovištěm u Vltavy na severu Prahy?
od Hanka
V jednom z předchozích článků o aktualitách z přírody jsem si stěžovala na rozsáhlé kopřivoviště podél Vltavy u Sedlce. Uveřejnění zanedbaného stavu zřejmě pomohlo, krátce potom to Povodí Vltavy posekalo. Pro lidi je nyní tahle lokalita příjemnější. Pro život v přírodě jsou ale takové akce z extrému do extrému velmi špatné.
Důležité by bylo mozaikové sečení, je potřeba začít se sečením včas (už v dubnu) a pokosit třeba jen polovinu nebo dvě třetiny, a zbytek zase za pár týdnů. Protože i na kopřivách žijí housenky několika druhů motýlů, ve stoncích se vyvíjejí larvy brouků tesaříků, žije tam i mnoho dalšího. A tady došlo nejen k tomu, že bylo vysečené komplet všechno. Tady se dá poznat, že pracovní stroj to nejen posekal, ale měl za sebou i nějaký drtič posečené hmoty. Protože teď zde lidé pochodují v pěticentimetrové vrstvě měkké a suché kopřivové řezanky. Pro jakýkoliv hmyz, který tu na kopřivách mohl být, je takový pracovní postup k nepřežití.
11.6.2023
Co všechno se mi povedlo vyfotografovat vedle hromady palivového dřeva.
od Hanka
I dřevo do kamen je plné zajímavého života. Během jarních měsíců z uskladněného dřeva vylézají dospělci těch druhů hmyzu, které se jako larvy vyvíjely pod kůrou nebo hlouběji ve dřevě.
Na horních dvou fotografiích je kuloštítník beraní (Clytus arietis). To je v Čechách poměrně hojný druh. Vývoj jeho larev probíhá v odumřelém neodkorněném dřevě slabých kmenů nebo větví, trvá obvykle dva roky, někdy tři roky.
9.6.2023
V předchozích letech jsem péči pražského magistrátu chválila. Letos je jejich způsob údržby travnatých porostů největším škůdcem české přírody.
od Hanka
Důležité je mozaikové sečení travnatých porostů. Nechat trávu vyrůst do výšky metr a půl, a pak najednou všechno pokosit těsně nad zemí, to je nejhorší, co lze udělat. A právě tohle se letos děje na pozemcích v majetku pražského magistrátu snad všude, kam jsem přišla. Tedy přesněji: O plochy pražských přírodních rezervací a přírodních památek je pečováno dobře. Jenže chráněná území v Praze vyhlašovali především geologové, přírodní rezervace jsou tam, kde jsou ve skalách dobře vidět různé geologické vrstvy. Na takových skalách žijí vzácné stepní druhy hmyzu. Jenže žádná vlašťovka nebo jiřička nebo sýkorka (a další hmyzožraví ptáci) nevychová svoje mláďata lovem vzácných druhů, co se vyskytují na skalách v počtu pár desítek jedinců. Stabilitu přírodních dějů zajišťuje hojný výskyt pestrého spektra těch obyčejných druhů hmyzu, co se vyvíjí na obyčejných loukách.
Číst více
29.5.2023
Letos je v přírodě velmi málo včel samotářek.
od Hanka
V letošním roce nastal obrovský úbytek včel samotářek. Určitě se na nich podepsaly výkyvy počasí. V únoru bylo teplo, vzbudily se příliš brzy, a následující ochlazení jim nedovolilo létat na květy. Nejvíc to poškodilo pískorypky, ty se musí vždy před letem ohřát na sluníčku. Naopak druhy, které jsou schopné si zahřívat letové svaly v hrudi nezávisle na počasí, jsou docela hojné. Vůči chladnu je z pražských druhů nejotužilejší pelonoska hluchavková. Ta je schopná udržovat svalovým třesem provozní teplotu těla až 40°C i při okolní teplotě jen 5°C.
Na horní fotografii je samotářská včela zednice rezavá (Osmia bicornis, dříve se jmenovala Osmia rufa), jak odlétá z květů pilátu lékařského. Zdá se, že zednice rezavé byly šikovné a teplým únorem se nenechaly zmást, vyletěly až po skutečném jarním oteplení. Nyní jich v přírodě létá poměrně dost. Na obrázku je dobře vidět břišní kartáč zednice, který jí slouží ke sběru pylu.
25.5.2023
Ve vodě a kolem vody
od Hanka
V dávných geologických obdobích začal život ve vodě. Až daleko později se rostliny a živočichové naučili žít i na souši. U některých druhů se mladá vývojová stadia vyvíjejí ve vodě doposud, mimo vodu jsou schopni žít jen dospělci - tak je to třeba u vážek. Brouci se naučili žít na suchu, ale celá řada jednotlivých druhů se během svého vývoje do vody zase vrátila. Ve vodě je ale málo rozpuštěného kyslíku, brouci museli vyřešit dýchání. A dokázali to několika odlišnými způsoby.
Na horní fotografii je brouk se zajímavým jménem vodník střevlíkovitý (Hydrochara caraboides). Je to nápadný větší druh, je dlouhý 14 až 19 mm. Povedlo se mi ho fotografovat v nově vytvořených tůních v hliništi bývalé Urbánkovy cihelny na Jenerálce. Chtěla jsem udělat víc jeho fotografií, jenže on pak u břehu zamával křídly a uletěl daleko do neznáma. Je to šikovný brouk, který umí velmi dobře létat a umí i velmi dobře plavat ve vodě.