Čmelák luční Bombus pratorum

A ze všech pražských druhů čmeláků je čmelák luční nejotužilejší. Vylétává na květy sbírat nektar a pyl i za takového chladného a podmračeného počasí, kdy ostatní čmeláci létat nechtějí. Je to důležitý opylovatel časně kvetoucích slivoní. Tedy správně řečeno opylovatelka. U čmeláků totiž přezimují pouze oplodněné samičky.
Důležitou rostlinou pro samičky čmeláků lučních je časně zjara kvetoucí hluchavka nachová.

Samičky jsou barevně variabilní, některé jsou tmavší, mohou jim chybět žluté pásky.

Naopak jejich samečkové jsou nápadně zbarvení parádníci.
Tady se sameček živí v květu pěstované ostružiny.


Čmelák luční je druh, který mívá k vidění samečky dřív než jiné druhy čmeláků.

Ono je to u čmeláků tak, že čmeláčí samička po přezimování nejdřív vychovává dělnice. Když má hnízdečko dostatek dělnic (nebo když už pokročila roční doba natolik, že nic nejde odkládat), tak čmeláčí společenstvo začne s výchovou toho nejdůležitějšího, tedy mladých čmeláčích matek. Teprve nakonec vychovávají samečky. Tedy pokud se vše dobře daří. Příroda je občas tvrdá a mnoha čmeláčím rodinám se taky něco nepovede.

Malinkou dělnici čmeláka lučního jsem fotografovala na rozkvetlém angreštu 20. 4. 2016 - tedy v době, kdy samičky jiných druhů čmeláků teprve vykrmují samy sebe a ještě ani nesbírají pyl pro výchovu svých dělnic.

A jak se zdá, má ten rychlý vývoj čmeláků lučních svoje přednosti. Stihnou totiž celou výchovu mladé generace ještě v době, kdy kvetou různé stromy, a potravy je všude nadbytek. Jiné čmeláčí druhy, které jsou zvyklé protáhnout existenci svých hnízdeček až do pozdního léta, jsou po odkvětu stromů závislé na rozkvetlých bylinách v travnatých plochách, a o ty bývá v Praze velká nouze.

Samička na jehnědách vrby jívy.



Samička na dymnivce duté.

Hlava čmelačky v detailu.


Samečkové se objevují v přírodě už v červnu. Na fotografiích jsou na květu pcháče v Dolní Šárce (tady rostou vedle sebe druhy pcháč zelinný a pcháč šedý a občas i jejich mezidruhoví kříženci).