čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák luční (Bombus pratorum) je drobný druh čmeláka, je nejmenší z těch druhů čmeláků, které jsou k vidění na území Prahy. Původně je to spíš horský druh, hojný ve středních a vyšších nadmořských výškách. Ale na území Prahy 6 se mu začalo dobře dařit a patří tu k nejhojnějším druhům čmeláků.
Důležitou dřevinou je pro ně vrba jíva. Ta má v rozkvetlých jehnědách hodně nektaru právě v době, kdy se samičky čmeláků lučních probouzejí ze zimního spánku.
Čmelák luční Bombus pratorum
Čmelák luční je barevně variabilní, žluté proužky na zadečku mohou chybět.
A ze všech pražských druhů čmeláků je čmelák luční nejotužilejší. Vylétává na květy sbírat nektar a pyl i za takového chladného a podmračeného počasí, kdy ostatní čmeláci létat nechtějí. Je to důležitý opylovatel ovocných dřevin.
Na časně kvetoucí plané slivoni.
Důležitou rostlinou pro samičky čmeláků lučních je také časně zjara kvetoucí hluchavka nachová.
Samička na dymnivce duté.
Hlava čmelačky v detailu.
Malinkou dělnici čmeláka lučního jsem fotografovala na rozkvetlém angreštu už 20. 4. 2016 - tedy v době, kdy samičky jiných druhů čmeláků teprve vykrmují samy sebe a ještě ani nesbírají pyl pro výchovu svých dělnic.
Na jaře roku 2023 bylo velmi proměnlivé počasí, květy mnoha ovocných stromů namrzly. Přesto jsem fotografovala malinké dělnice čmeláků lučních už 21. 4. 2023, tedy skoro ve stejném termínu jako v roce 2016. Dělnice na fotografiích sbíraly nektar a pyl na květech pěstovaného skalníku u jedné dejvické zahrady.
Pyl těchto skalníků je žlutý. Tmavě oranžová rouska na nožičce čmeláčí dělnice znamená, že dělnice při jednom výletu z hnízdečka navštěvují květy více druhů rostlin. Oranžový pyl má hluchavka nachová.
A jak se zdá, má ten rychlý vývoj čmeláků lučních svoje přednosti. Stihnou totiž celou výchovu mladé generace ještě v době, kdy kvetou různé stromy, a potravy je všude nadbytek. Jiné čmeláčí druhy, které jsou zvyklé protáhnout existenci svých hnízdeček až do pozdního léta, jsou po odkvětu stromů závislé na rozkvetlých bylinách v travnatých plochách, a o ty bývá v Praze velká nouze.
Ono je to u čmeláků tak, že čmeláčí samička po přezimování nejdřív vychovává dělnice. Když má hnízdečko dostatek dělnic (nebo když už pokročila roční doba natolik, že nic nejde odkládat), tak čmeláčí společenstvo začne s výchovou toho nejdůležitějšího, tedy mladých čmeláčích matek. Teprve nakonec vychovávají samečky. Tedy pokud se vše dobře daří. Příroda je občas tvrdá a mnoha čmeláčím rodinám se taky něco nepovede.
Samečkové jsou nápadně zbarvení parádníci.
Tady se sameček živí v květu pěstované ostružiny.
Čmelák luční je druh, který mívá k vidění samečky dřív než jiné druhy čmeláků.
Samečkové se objevují v přírodě už v červnu. Na fotografiích jsou na květu pcháče v Dolní Šárce (tady rostou vedle sebe druhy pcháč zelinný a pcháč šedý a občas i jejich mezidruhoví kříženci).
Nejnovější z atlasu
