čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Miřík celer lidé znají pod jednoduchým jménem celer jako pěstovanou zeleninu. Je podle něj pojmenovaná celá čeleď miříkovité, přesto lidé většinou znají jen jeho listy a podzemní bulvu, ale nevědí, jak celer kvete a jak vypadá celá jeho lodyha, když je pěstovaný na osivo.
Plané rostliny celeru rostou podél pobřeží Středozemního moře a na okolních vnitrozemských slaniskách, zplanělé kulturní typy se vyskytují v přírodě po celém světě všude v oblastech s mírnými zimami.
Miřík celer (celer vonný) Apium graveolens
Lidi pěstují celer jako dvouletou rostlinu. Předpěstované sazeničky vysazují ven na záhony až v období teplého jara, při takovém postupu celeru narůstají v prvním roce jen listy a veliká bulva. Pokud by ale sazenička venku prošla delším obdobím chladného počasí, tak vykvete hned v prvním roce a bulvu nevytvoří.
Lodyha s květy je přímá, odzdola je vícenásobně bohatě větvená. Postranní kvetoucí větve převyšují centrální okolík - viz obrázek nahoře.
Detail kvítků:
Pohled na květenství zhora. Je to neobvyklé, že nejstarší květenství je vlastně drobné a mladší větve ho mohutně přerůstají na výšku a vlastně i šířkou lodyhy.
Květy celeru nejsou pro hmyz příliš lákavé. Nejčastěji na nich pohybovali drobní brouci rušníci.
Rušník diviznový (Anthrenus verbasci) se živí na květu. Na detailní fotografii jsou také vidět dovnitř ohnuté okvětní lístky.
Pravidelnými návštěvníky celerových květů byli také mravenci.
Někdy přiletěla drobná ploskočelka.
Častěji se ukazovaly různé drobné mušky.
Přízemní listy a tlustá květní lodyha.
Nejnovější z rostlin
