Miřík celer (celer vonný) Apium graveolens

Lidi pěstují celer jako dvouletou rostlinu. Předpěstované sazeničky se vysazují ven na záhony až v období teplého jara, při takovém postupu celeru narůstají v prvním roce jen listy a veliká bulva. Pokud by ale sazenička venku prošla delším obdobím chladného počasí, tak vykvete hned v prvním roce a bulvu nevytvoří.

Lodyha s květy je přímá, odzdola je vícenásobně bohatě větvená. Postranní kvetoucí větve převyšují centrální okolík - viz obrázek nahoře.

Detail kvítků:


Pohled na květenství zhora. Je to neobvyklé, že nejstarší květenství je vlastně drobné a mladší větve ho mohutně přerůstají na výšku a vlastně i šířkou lodyhy.


Za dva týdny od rozkvetení prvních nejspodnějších květenství vyrostly na lodyhách další dvě patra kvetoucích okolíků. Směrem vzhůru se ale postranní větve zmenšují. Na následující fotografii jsou při detailním prohlížení vidět dva malé lodyžní listy a z jejich úžlabí opět vyrůstají další květní lodyhy s poupaty, které ale v tomto případě už nepřevyšují rozkvetlé okolíky. Na samotném kvetoucím okolíku je vidět, že celer pod okolíky a okolíčky nevytváří obaly a obalíčky.

Detail kvetoucího okolíčku, fotografie od spoda.


Květy celeru nejsou pro hmyz příliš lákavé. Nejčastěji na nich pohybovali drobní brouci rušníci.

Rušník diviznový (Anthrenus verbasci) se živí na květu. Na detailní fotografii jsou také vidět dovnitř ohnuté okvětní lístky.


Pravidelnými návštěvníky celerových květů byli také mravenci.


Někdy přiletěla drobná ploskočelka.


Častěji se ukazovaly různé drobné mušky.


Přízemní listy a tlustá květní lodyha.


Plané typy se vědecky označují jménem Apium graveolens var. graveolens. Z toho jsou vyšlechtěné kulturní typy, ty jsou rozčleněné podle užívaných částí. Hlavními pěstovanými typy jsou bulvový celer se ztlustlou podzemní bulvou a řapíkatý celer se ztlustlými listovými řapíky, ty jsou označované jako Apium graveolens var. rapaceum. Celer listový se označuje Apium graveolens var. secalinum.