od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Kaštanovník jedlý je strom, se kterým se v Čechách lze setkat spíš vzácně.
Lidi dobře znají plody - jedlé kaštany, méně se mezi lidmi ví, jak kaštanovníky kvetou. V jižní a jihovýchodní Evropě, odkud kaštanovníky pocházejí, to jsou i velmi důležité včelařské dřeviny. U nás nejsme na kaštanovníkový med zvyklí, tak našim lidem takový med nechutná. Jinde je ale včelí med, který včely vytvořily z nektaru kaštanovníkových květů, velmi ceněn.
Kaštan, který právě spadl ze stromu, je nádherný.
od Hanka
čeleď: Trubačovité - Bignoniaceae
Katalpa trubačovitá je strom, který může vyrůst až do výšky 20 m. Pochází ze Severní Ameriky, z jihovýchodu Spojených států. Roste tam na březích potoků a v nízkých lesích. V ČR je často vysazovaná v parcích a v uličních stromořadích.
Kvete uprostřed léta. Květy rostou ve velikých latách a rozkvétají postupně. Ve městech je to významná včelařská dřevina. Má veliké, široké a obvykle bezlaločné listy. Květy jsou bílé, se žlutými a purpurovými skvrnami.
V českých parcích a botanických zahradách rostou i další druhy rodu katalpa a hlavně řada kultivarů vzniklých vzájemným křížením odlišných druhů.
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Kdoulovce jsou okrasné keře, které nyní vídáme v parcích stále častěji.
Nejvíc se pěstuje druh kdoulovec ozdobný (Chaenomeles speciosa), ten je původní na území Číny. Dorůstá až do výšky 2 m a začíná kvést už v březnu. Jeho výhodou je, že jednotlivé květy nakvétají postupně, kvete až do začátku května.
Podobný, ale trochu menší je druh kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica). Ten začíná kvést až v dubnu.
Vzájemným křížením těchto dvou druhů lidi vyšlechtili také kdoulovec nádherný (Chaenomeles x superba).
Od všech těchto druhů je vytvořeno mnoho kultivarů s různou barvou květů, kromě všelijakých odstínů oranžové a červené barvy existují i bílé.
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Kerblík lesní je dvouletá, případně víceletá bylina. Zjara roste velmi rychle, začíná kvést už v květnu - časný začátek kvetení je důležitý rozlišovací znak od podobných druhů miříkovitých rostlin.
Je to hojný druh, roste často na okrajích lesů nebo v polostínu kolem lesních pěšin. Vyžaduje půdy bohaté na živiny, zejména na dusíkaté látky (v Praze 6 lemuje hlavně pejskařské trasy).
Květy kerblíku lesního vyhledává mnoho druhů brouků i hodně blanokřídlého hmyzu.
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Kerblík obecný je krátkověká jednoletá bylina. V literatuře je popisován jako vzácná a ubývající bylina, ale na teplých (jižních a jihozápadních) svazích v Praze 6 je kerblík obecný překvapivě hojný druh. Zjara vyniká velmi rychlým růstem, ze všech zdejších druhů kerblíků rozkvétá jako první. Daří se mu na polostinných místech v sousedství různých keřů, podél pěšin a na půdách s dostatkem živin. Rychlé dozrávání semen mu zřejmě umožňuje, že se trvale udrží i na plochách, které jsou pravidelně sečené.
Má drobné kvítky, korunní lístky jsou dlouhé jen 0,5 až 0,7 mm.
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Kerblík třebule štětinoplodý je jednoletá bylina. Listy mají po rozemnutí charakteristickou vůni a právě tak chuť. V minulosti to bývala často pěstovaná bylina, společně s jeho příbuzným druhem kerblíkem třebule pravým. Od středověku byl kerblík třebule využíván jako kořeninová a aromatická zelenina. Velká přednost kerblíku třebule jako zeleniny je v jeho rychlém časně jarním růstu, listy lze sklízet už v dubnu.
V Praze nyní kerblík třebule štětinoplodý zplaněl a na mnoha místech velmi hojný. Na ploše Přírodní památky Baba a v jejím okolí v Praze 6 tvoří v podrostu keřů souvislé porosty, tisícovky jedinců.
Při sběru listů pozor na záměny s jinými jedovatými druhy miříkovitých rostlin! V přírodní památce Baba vytváří kerblík třebule smíšené porosty s jedovatou krabilicí mámivou.
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Kohoutek luční roste na vlhkých loukách i na dalších místech s dostatkem vláhy, od nížin až do hor je hojný.
Je to vytrvalá bylina.
Včely medonosné i celá řada dalších druhů hmyzu ho často navštěvují.
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Kohoutek věncový se u nás pěstuje jako okrasná dvouletá nebo krátce vytrvalá květina. Je původní v jižní Evropě (a dál i v Asii, v jižnějších oblastech, než je ČR). V posledních letech se ale šíří i v české přírodě, na místech, kam lidé vyhazují odpady ze zahrádek. Odolává suchu a umí růst i tam, kde je na skále jen malá vrstva země. Začíná tvořit monokulturu i na plochách pražských přírodních památek.
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Kokoška pastuší tobolka je častý plevelný druh. Její semena dokážou klíčit při nízkých teplotách, mnohdy už v zimě nebo v časném předjaří. Díky odolnosti na chladno se lze setkat s kvetoucími rostlinami kokošky od počátku jara až do pozdního podzimu.
Kvítky má drobné, nenápadné, někdy mohou korunní lístky květů dokonce chybět. Květy kokošky vyhledává mnoho druhů včel samotářek i včely medonosné.
Na horní fotografii je na květech kokošky pískorypka pyskatá (Andrena labiata).
od Hanka
čeleď: Svlačcovité - Convolvulaceae
Kokotice povázka je jednoletá bylina, která cizopasí na různých bylinných hostitelích. Je to v České republice původní druh. Nejčastěji roste na výslunných suchých travnatých nebo křovinatých stráních. Roste jako nezelená, parazitická liána. Kokotice se omotá kolem jiné rostliny, naruší její pletivo a zapustí haustoria do těla této hostitelské rostliny. Tím získává organické látky a vodu.