od Hanka
čeleď: Liliovité - Liliaceae
Křivatec rolní je vytrvalá drobná bylina. V minulosti to býval častý polní plevel. Nynější aplikace herbicidů na polích už je s jeho existencí neslučitelná a proto je v současnosti velmi vzácný. S posledními rostlinkami křivatce rolního se nyní lze setkat na suchých stanovištích na okrajích křovin a světlých lesů (na zalesněných bývalých polích). Je to světlomilný druh, kvete jen v porostech s pozdním olisťováním stromů. Důležitým rozlišovacím znakem od jiných druhů křivatců jsou odstále chlupaté květní stopky. Rozmnožuje se hlavně s pomocí cibulek, semena vytváří jenom vzácně.
od Hanka
čeleď: Liliovité - Liliaceae Juss
Křivatec žlutý je vytrvalá cibulovitá bylina. Je to jediný náš druh křivatce s prakticky stoprocentní tvorbou semen. Láká mnoho druhů hmyzích opylovatelů .
Vyskytuje se velmi hojně na vlhkých plochách, často pod stromy.
Na mnoha lokalitách je zjara první a jedinou kvetoucí rostlinou, která má v květech nektar a pyl.
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Kuklík městský je v Praze častou rostlinou na zastíněných částech málo udržovaných zahrad a parků.
Květy jsou malé a nenápadné, ale plody přitahují dětskou pozornost a jsou nezaměnitelné. Snadno se kříží s jinými druhy kuklíků, které se v zahradách pěstují jako okrasné kultivary.
Na internetu se na jiných stránkách o kuklíku městském píše jako o dobré léčivé rostlině.
od Hanka
čeleď: Lilkovité - Solanaceae
Kustovnice je opadavý, řídce trnitý keř s dlouhými, tenkými, obloučnatě převislými větvemi. Často byl v Praze vysazován na zpevnění svahů kolem vlakových nádraží a vůbec podél železnic. Do okolí se rozrůstá zejména kořenovými výmladky. U nás je hodnocen jako invazní druh.
Kvete od května do září. V září jsou na keřích současně zralé plody i květy a mnoho poupat. Právě koncem léta a na začátku podzimu bývá na kustovnici mnoho dělnic včel medonosných i čmeláků, protože v této době je v české přírodě o květy nouze.
od Hanka
čeleď: Kyprejovité - Lithraceae
Kyprej vrbice je mokřadní vytrvalá bylina. Kvete postupně během celého léta, je vydatným zdrojem květního nektaru a pylu, který využívá mnoho druhů hmyzu.
Samotářská včela pilorožka kyprejová je závislá pouze na nektaru a pylu z kyprejů. Její larvičky se nejsou schopné vyvíjet na jiném nektaru a pylu.
od Hanka
čeleď: Chřestovité - Asparagaceae
Ladoňka sibiřská pochází z jižní Ukrajiny a z evropské části Ruska, roste tam především v černozemních oblastech. Roste tam jako podrost v listnatých lesích a v lesních lemech. U nás je to často pěstovaná zahradní rostlina, která snadno zplaňuje. V posledních letech se čím dál častěji objevuje i v pražských lesích. Rozkvétá brzy po jarním oteplení, její kvetení následuje za kvetením sněženek a bledulí. Dělnice včel medonosných a další druhy včel samotářek létají na květy ladoňky sibiřské rády a často. V jejich květech sají nektar a sbírají světle modrý pyl. Jednotlivé kvítky rostou skloněné dolů, podobně jako celá řada jiných časně kvetoucích bylin, které potřebují chránit citlivé části květu před výkyvy předjarního počasí. Včely s tím nemají problém, že musí do květů naletovat od spoda. Pro fotografování hmyzu ve květech ale ten sklon květů dělá potíže.
od Hanka
čeleď: Chřestovité - Asparagaceae
Ladoňka zářící je jedním druhem ze skupiny z okruhu druhů kolem ladoňky velkokvěté (Scilla luciliae agg.). Ve starší literatuře patřily tyto ladoňky do rodu Chionodoxa. Pocházejí z horských oblastí Turecka i odjinad ve Středomoří a z Malé Asie.
V českých zahradách a parcích se nejčastěji pěstuje právě ladoňka zářící a její zahradnické kultivary. Daří se jí na mírně zastíněných stanovištích, nesmí ale trpět suchem. Úspěšně se rozmnožuje cibulkami a semeny, snadno proniká do okolí zahrad. Nyní se s ní lze zjara setkávat i v podrostu pražských lesů. Rozkvétá už v březnu a má v květech dostatek nektaru a hmyz její květy vyhledává. V časném předjaří se ale v přírodě pohybují převážně takové druhy hmyzu, které přezimovaly ve stadiu dospělců.
od Hanka
čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae
Lakušník vzplývavý je vytrvalá bylina. Roste ve vodách řek a potoků, hlavně tam, kde je na dně hrubý štěrk a valouny. Umí vytvářet porosty i v prudce tekoucí vodě.
Je to hojný druh také ve Vltavě na severu Prahy. Tam ale jeho porosty často poškozují motorové lodě. Kvůli těm lodím tu lakušníky nebývají vidět nahoře na hladině, ale pokud ve Vltavě plave člověk, tak se mu do dlouhých lodyh lakušníků často zamotávají nohy. Lakušníky jsou uchycené na dně velmi pevně, lidi snadněji přetrhnou lodyhy než aby dokázali vytáhnout lakušník ze dna.
od Hanka
čeleď: Leknínovité - Nymphaeaceae
Lekníny jsou dlouhověké vodní rostliny. V české přírodě jsou původní druhy
leknín bílý - Nymphaea alba
leknín bělostný - Nymphaea candida
Do Evropy okrajově zasahuje také leknín čínský (severský) - Nymphaea tetragona. Ten se dokázal přizpůsobit i chladnu a klimatickým poměrům blízko polárního kruhu.
Leknín bílý a leknín bělostný jsou navzájem velmi podobné druhy. Leknín bělostný je totiž potomkem historické hybridizace mezi leknínem bílým a leknínem čínským.
Křížením s dalšími druhy leknínů, které pocházejí z jiných kontinentů, lidi vyšlechtili velké množství zahradních kultivarů leknínů. Ty bývají také často vysazované i na přírodní stanoviště.
od Hanka
čeleď: Lnovité - Linaceae
Len rakouský je vytrvalá teplomilná bylina. Daří se mu na výslunných travnatých stráních. Původní je asi jen na jižní Moravě, k nám do Prahy 6 je zřejmě zavlečený. Je to expanzivní druh, na příhodném stanovišti (na bazických podkladech) se rychle stává dominantní.
Květy rozkvétají postupně, po delší dobu, od května až do července, částečně až do října. Květy rostou v bohatých (až čtyřicetikvětých) složených vidlanech.
Foto 3. 6. 2018 v Praze 6, v přírodní památce Jenerálka.