od Hanka
čeleď: Brutnákovité - Boraginaceae
Pomněnka lesní roste v české přírodě v lesnatých oblastech, občas je pěstovaná v zahradách jako okrasná rostlina. Dobře se jí daří na zastíněných místech pod stromy. Je to vytrvalá bylina.
Uvnitř květu, na bázi semeníku, mají pomněnky drobný prsténčitý val, který vylučuje sladký nektar pro hmyz. Většina druhů hmyzu ale přednostně vyhledává jiné druhy rostlin, takové, co mají větší květenství a bohatší produkci nektaru.
I tak se mi povedlo vyfotografovat samečka pískorypky pyskaté (Andrena labiata), jak se živí na pomněnkových květech.
od Hanka
čeleď: Brutnákovité - Boraginaceae
Pomněnkovec velkolistý (Brunnera macrophylla) pochází z oblastí kolem Kavkazu. U nás je často pěstovaný jako nenáročná trvalka, které se dobře daří v polostínu nebo dokonce ve stínu.
V Praze pomněnkovce snadno zplaňují a šíří se i do lesů v okolí zahrádek a stávají se součástí jarního kvetoucího podrostu.
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Popenec obecný je víceletá bylina, s plazivými nekvetoucími lodyhami, které snadno zakořeňují, a s krátce vystoupavými kvetoucími lodyhami. Začíná kvést časně zjara a na vlhčích místech pokračuje ve kvetení až do července, někdy až do podzimu. Je to běžná součást pražských trávníků. Do okolí se rozšiřuje nejen semeny, ale také kořenujícími plazivými lodyhami, které mohou být až metr dlouhé. Pro hmyz je to důležitý zdroj květního nektaru a pylu. Květy má totiž obvykle nízko u země, a tak alespoň jednotlivé kvítky zůstávají nepoškozené při sečení travnatých porostů.
od Hanka
čeleď: Tykvovité - Cucurbitaceae
Posed bílý je vytrvalá pnoucí bylina. Je JEDOVATÁ.
Je to rostlina tzv. jednodomá, má odlišené samčí a samičí květy. Kvete od června do září. Nejprve rozkvétají samčí květy, ty následně kvetou i později v dolní části lodyhy. Samičí květy vyrůstají v horní části lodyhy. Květy mají nenápadnou zelenavou barvu, ale pro hmyz jsou přitažlivé.
Roste na živinami bohatších půdách. A proč se jmenuje bílý, když má plody černé? Protože má bílý kořen. Kořen se v dřívějších stoletích používal jako drsné léčivo, kvůli své jedovatosti asi sloužil i k nekalým praktikám.
od Hanka
čeleď: Tykvovité - Cucurbitaceae
Posed dvoudomý je vytrvalá bylina. Celá rostlina je JEDOVATÁ !
V zemi má hlavní zásobní kořen, který je vytrvalý a který má na sobě umístěné regenerativní pupeny. Z těch vyrůstají každý rok nové pnoucí šlahouny, ty mohou být dlouhé až 4 metry. Kvete od června do října. Jako je tomu u všech dvoudomých rostlin, květy s pylem vyrůstají na jiných jedincích a na odlišných jedincích se vytvářejí plody.
Opylení květů je zcela závislé na práci hmyzu. Proto vytváří v květech mnoho výživného nektaru. V porostech posedu dvoudomého bývá vidět mnoho dělnic včel medonosných i mnoho různých druhů včel samotářek.
Od velmi podobného posedu bílého se liší zejména červenou barvou zralých bobulí.
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Potočnice lékařská je vytrvalá bylina. Roste na březích potoků, potřebuje tekoucí vodu a dostatek živin i vápníku. V Praze se jí daří v dolní části toku Šáreckého potoka, v některých částech tvoří velké souvislé porosty. V knihách se ale píše o potočnici jako o vzácné, silně ohrožené a chráněné rostlině.
Pro vysoký obsah vitaminů se v některých zemích pěstuje i velkovýrobně. Množí se semenem a nebo vegetativně, lodyžní řízky snadno zakořeňují. Rizikem je, že se s touto salátovou zeleninou může člověk nakazit motolicí jaterní, a proto potočnici jako salátovou zeleninu nedoporučuji.
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae (dříve ambroziovité - Ambrosiaceae)
Pouva řepňolistá je jednoletá plevelná rostlina. Pochází ze Severní Ameriky, nyní je zavlečená i do ČR. Začala se u nás nedávno objevovat zejména podél silnic a železnic. V teplejších lokalitách se může šířit invazivně. Její opylování zajišťuje vítr, a jak je to u všech větrosnubných rostlin zvykem, vytváří pyl v obrovském množství. Její pyl je významný alergen. Proto je potřeba pouvu znát, a pokud možno jí jako nebezpečnou rostlinu likvidovat.
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae (čekankovité - Cichoriaceae)
Prasetník kořenatý je vytrvalá bylina. Je to častý druh v městských trávnících, zejména se mu daří na písčitém podkladu. Květní úbory mají 2 až 3 cm v průměru.
Jméno prasetník má proto, že divoká prasata jeho kořeny s chutí vyrývají.
od Hanka
čeleď: Brutnákovité - Boraginaceae
Prlina rolní u nás roste jako jednoletý ozimý plevel, případně jako dvouletá bylina. Lze se s ní setkávat zejména na okrajích polí. Kvete od května až do podzimu.
Podobá se pilátu lékařskému, má ale výrazně světleji modré květy. Společně s pilátem lékařským je i prlina rolní mezihostitelem houbové nemoci hnědé rzivosti žita (Puccinia recondita). Přezimování rzi na prlině a pilátu nemá hospodářský význam, rez úspěšně přezimuje i na ozimých oblininách nebo na některých trávách. Na prlině a na pilátu ale probíhá pohlavní fáze vývoje této rzi. Může při tom docházet k vývoji takových populací rzi, které jsou rezistentní k používaným fungicidům. Nově vznikající kmeny rzí mohou také napadat takové odrůdy obilnin, které byly dříve úspěšně vyšlechtěné na odolnost ke starším typům rzí.
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Prorostlík srpovitý je vytrvalá sivozelená bylina s drobnými žlutými květy. Je to hojný druh na spašových půdách na suchých výslunných stráních, zejména v teplých oblastech. Právě proto, že roste na suchých, obvykle i kamenitých místech, tak má rozvětvenou lodyhu vysokou obvykle jen kolem 30 cm, i když v dobrých podmínkách může být i mnohem vyšší.
Rozlišovacím znakem rodu prorostlíků je, že mají všechny listy celistvé, celokrajné. Ostatní druhy rostlin z čeledi miříkovitých mají alespoň spodní listy složené, i když lodyžní listy mohou být také celistvé.
Na květech obvykle bývají jen velmi drobné druhy hmyzu. Prorostlík srpovitý kvete od konce června do října.