Rostliny Seznam
Violka lesní a její příbuzné Viola reichenbachiana + Viola sp.
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka lesní patří spolu se svými příbuznými do podsekce Rostratae. Druhy z této podsekce vytvářejí květonosnou lodyhu. Do této podsekce patří větší počet druhů violek. V Praze jsou z nich nejhojnější kromě violky lesní také violka psí (Viola canina) a violka Rivinova (Viola riviniana). Violky z této podsekce jsou schopné se mezi sebou křížit, v některých kombinacích vytvářejí na lokalitách i početné hybridní roje.
Violka trojbarevná skalní Viola saxatilis
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka trojbarevná skalní je v dubnu nápadnou ozdobou skal (skalních štěrbin a sutí a na mělkých půdách) v Divoké Šárce, má květy vysoké až 25 mm. Kvete i v pozdějších měsících, ale během vegetace se velikost jejích květů spíš zmenšuje a mezi jinými druhy rostlin pak už bývá přehlížená.
Je to rostlina krátce vytrvalá. Obvykle vidíme hustý trs lodyh s květy.
Violka vonná a její příbuzné Viola odorata + Viola sp.
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka vonná pochází ze Středomoří. Je u nás oblíbená pro časně jarní květení a vonné květy, proto začala být pěstovaná už od středověku. Semena pěstovaných rostlin rozšiřují do okolí mravenci.
Violka vonná se v přírodě často kříží s jinými druhy violek z podsekce Viola. Nejsnadněji se dokáže křížit s naší domácí violkou srstnatou (Viola hirta). Jejich potomstvo je schopné dalšího sexuálního rozmnožování mezi sebou nebo s kterýmkoliv rodičovským druhem nebo i s jiným druhem violek ze sekce Viola - např. s violkou chlumní (Viola collina). Vzniklé hybridní roje často úplně vytlačují rodičovské druhy z původní lokality. Takové rostliny violek se mohou vzhledem velmi podobat druhu violka vonná, ale většinou mají květy nevonné.
Vistárie čínská Wisteria sinensis
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Vistárie čínská je v pražských zahradách často pěstovaná okrasná pnoucí dřevina. Rozkvétá později zjara současně s rašením listů. Zahradníci vyšlechtili i řadu odrůd s různými odstíny modré barvy květů a s výrazně větší velikostí květenství. Moderní kultivary častou kvetou opakovaně ještě pak v létě i na začátku podzimu.
Pro včelaře je důležité, že vistárie čínská je medonosná dřevina. Při prvním jarním rozkvetení bývá v přírodě květů nadbytek a včely nestíhají létat na všechny květy, opakované kvetení v létě a začátkem podzimu, kdy je nouze o květy, je pro včely důležité. Květy vistárii také často vyhledávají naše největší samotářské včely - drvodělky.
Vlaštovičník větší Chelidonium majus
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae
Vlaštovičník větší je vytrvalá bylina. V Praze patří k nejhojněším rostlinám, dobře roste i v akátinách. Charakteristický je obsah žlutooranžové šťávy v celé rostlině. Kvete od dubna až do září. Včely, čmeláci a další hmyz navštěvují květy vlaštovičníku často, zejména v době po okvětu ovocných stromů, když začíná být o květy v přírodě nouze. Na květech vlaštovičníku rády sbírají pyl také pelonosky hluchavkové. Je ale zajímavé, že pelonosky létají na vlaštovičník pouze ráno a pak zase pozdě večer, během dne navštěvují jiné druhy rostlin.
Semena vlaštovičníků obvykle rozšiřují mravenci.
Vratič obecný Tanacetum vulgare
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Vratič obecný je vytrvalá bylina. V Praze roste často na málo udržovaných plochách. Květní nektar a pyl na něm mohou sbírat včely medonosné. Častěji je ale předejdou drobné druhy samotářských včeliček, a vysbírají na květech vratiče nektar a pyl tak pečlivě, že na včely medonosné už nezbyde.
Na neudržovaných plochách začíná vratič kvést už koncem června. Na loukách ale bývají rostliny vratiče posečené většinou už v květnu, v takových případech vratič znovu vyráží mladé lodyhy a následně ale kvete později, v září nebo i začátkem října.
Vrba bílá Salix alba
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba bílá je strom, který se může dožít věku 100 roků a být 30 metrů vysoký. Je to v ČR nejvyšší a nejmohutnější strom ze všech druhů vrb.
Umí se vyrovnat s velmi kolísavým množstvím vody v půdě. Během vegetační doby snese dlouhotrvající záplavy, ale právě tak dobře obstojí při velkém poklesu hladiny spodní vody po terénních úpravách.
Přirozeně se nás vyskytuje v lužních lesích teplejších oblastí. Roste zejména v blízkosti dolních toků Vltavy, Labe a Ohře.
Je to dvoudomá dřevina.
Vrba jíva Salix caprea
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba jíva je velmi důležitá včelařská dřevina. Má pro hmyz kvalitní nektar a pyl. Pro včely medonosné je jíva základem zdraví. Včelích nemocí je mnoho, na leckteré z nich jíva nepomůže, ale aspoň v případě choroby Nosema apis a Nosema ceranae je prokázán příznivý vliv dostatku potravy vrbového pylu na odolnost včel.
Jíva často vykvete velmi brzy zjara, kdy čmeláci a včely samotářky se ještě neprobudili ze zimního spánku. Letos (2017) se na jívě vydatně krmí i čmeláci. Čmeláci jsou biologicky vzato blízce příbuzní se včelami medonosnými, mají i podobné nemoci, takže kvetoucí vrby pomáhají i čmelákům.
Vrba košíkářská (konopina) Salix viminalis
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba košíkářská je to statný keř 2 - 6 m vysoký, vyjímečně i strom. V Evropě je tato vrba pěstovaná kvůli proutí už od pradávna, dřív to byla nejčastěji vysazovaná vrba. Kvete brzy zjara před rašením listů. Její přítomnost v krajině je velmi důležitá pro mnoho druhů hmyzích opylovatelů. Rozkvétá totiž v termínu, kdy se čmeláci i několik druhů včel samotářek probouzejí z dlouhého zimního spánku a hledají, kde se nasytit. Vrba košíkářská a vrba jíva jsou v časném jaru první dřeviny, které mají ve květech nejenom pyl, ale také sladký nektar.
Vrba křehká Salix euxina (fragilis)
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba křehká je strom, většinou až 15 m vysoký (vyjímečně 20 m). V ČR je to velmi rozšířený druh vrby, roste zejména ve středních a nižších horských polohách.
Má lámavé, křehké letorosty. Odlomené větvičky snadno zakořeňují, občas je odnáší říční proud do nižších poloh v teplých oblastech. V nížinách se často kříží s vrbou bílou, naopak na horách vytváří časté křížence s vrbou pětimužnou. Tyto dva typy kříženců jsou dál normálně plodné, mohou se dál křížit s některým rodičovským druhem, nebo s jiným dalším druhem, a vznikají trojnásobní kříženci.
Vrba křehká rozkvétá zjara o dva až tři týdny dřív než vrba bílá. Podobně časně ale kvetou i kultivary vzniklé zkřížením vrby bílé a vrby babylonské.