Rostliny Seznam
Topol Simonův Populus simonii
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol Simonův pochází ze severní a střední části východní Číny. Je to variabilní druh, v původní vlasti rozlišují pět různých typů. Roste na březích vodních toků, v údolích i na horských pláních a svazích, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 3000 m. U nás je často vysazovaný v parcích a ve stromořadích v ulicích. Raší velmi brzy, je to u nás první dřevina, kterou můžeme na začátku jara vidět s vyrostlými zelenými listy.
Šácholan hvězdovitý Magnolia stellata
od Hanka
čeleď: Šácholanovité - Magnoliaceae
Šácholan hvězdovitý (magnólie hvězdovitá) pochází z horských lesů Japonska. U nás je to často pěstovaný okrasný stromek. Na jaře rozkvétá velmi brzy, v době kvetení ještě nemá listy.
Na rozdíl od většiny jiných u nás pěstovaných kultivarů magnólii má víc rozevřené okvětní lístky a umožňuje lidem vidět na vnitřní (primitivní) uspořádání květu. V geologické historii zeměkoule totiž rostliny příbuzné magnoliím byly prvními suchozemskými kvetoucími (krytosemennými) dřevinami.
Bobkovišeň lékařská (vavřínovec lékařský) Prunus laurocerasus
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Bobkovišeň lékařská je stálezelený keř. V českých zahradách to je často pěstovaná okrasná rostlina. V přírodě je původní v jihozápadní Asii a jihovýchodní Evropě, v několika dalších zemích s teplými zimami se stává dokonce invazním druhem.
Semena a listy jsou jedovaté !
Mírně jedovaté jsou asi i květy a květní nektar. Včely a čmeláci se květům bobkovišní většinou vyhýbají, jen občas je možné na květech uvidět nějakého hmyzího opylovatele.
Borovice pinie Pinus pinea
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae, podrod Pinus, sekce Pinea
Borovice pinie je běžně pěstovaná v celé Středomořské oblasti. Tam je významná nejen jako okrasný strom, ale lidé také vyhledávají její velká jedlá semena.
U nás je zatím považovaná za málo zimovzdornou, spolu s oteplováním klimatu se ale může situace proměňovat. S pomocí selekce je také možné vybírat pro pěstování odolnější jedince.
Je to morfologicky výjimečný druh, v systému rodu stojí osamoceně, nemá žádné blízké příbuzné. Zajímavostí je také to, že ze semen vzrostlí jedinci mají v prvních letech vývoje juvenilní jehlice, které jsou odlišné od jehlic v pozdějším věku.
Tařička zahradní Aubrieta x cultorum
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Tařičky zahradní jsou odrůdově bohatým hybridním komplexem. Na jejich šlechtění se ponejvíc podílí tařička kosníkovitá (Aubrieta deltoidea), která je původní v jihovýchodní Evropě. Jsou to vytrvalé byliny.
Jednotlivé kvítky mají dlouhou korunní trubku. K hluboko uloženému nektaru uvnitř kvítků se dostane jen hmyz s velmi dlouhým sosákem. Na horní fotografii se chystá k sání nektaru dlouhososka. Na obrázku je vidět nad květem její skutečně dlouhý sosák. Dlouhososky jsou někdy schopné sát nektar i během stojatého letu nad květem.
Blahočet chilský (čilský), araukarie Araucaria araucana
od Hanka
čeleď: Blahočetovité - Araucariaceae
Blahočet chilský se v přírodě vyskytuje se v centrálním Chile a na západě centrální Argentiny, kde roste na svazích And v nadmořské výšce obvykle od 1000 do 1600 m. V jižní Evropě ho lidé často pěstují jako okrasný jehličnan, nyní je občas k vidění i u nás v Čechách. Pro nás má význam, že se na něj můžeme dívat jako na živou fosilii, jako na jeden z vývojově nejstarších jehličnanů.
Exemplář na zdejších fotografiích je z botanické zahrady v Praze v Troji.
Rakytník řešetlákový Hippophaë rhamnoides
od Hanka
čeleď: Hlošinovité - Elaeagnaceae
Rakytník řešetlákový vyrůstá jako keř nebo menší strom. Do okolí se dokáže rozrůstat s pomocí kořenových výmladků. Je to dvoudomá dřevina.
Rakytník býval využívaný v tradiční medicině mnoha starověkých národů. Šťáva z plodů obsahuje mnoho vitaminu C. Z tvrdých semen se také získává léčivý rakytníkový olej, který má velký regenační účinek.
Drobné květy rakytníku opyluje vítr.
Ptačinec žabinec (ptačinec prostřední) Stellaria media
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae (dříve silenkovité - Silenaceae)
Ptačinec žabinec je jednoletá nebo dvouletá (ozimá) drobná bylina. Kvete během celého vegetačního období, dokonce i v zimě. Stopky květů má krátce po odkvětu sehnuté, ty se později opět napřimují. V Praze je to prakticky všudypřítomný plevel. Upoutává na sebe pozornost hlavně v březnu a v dubnu, dokud nejsou rozrostlé jiné okolní rostliny.
Chřest lékařský Asparagus officinalis
od Hanka
čeleď: Chřestovité - Asparagaceae
Chřest lékařský je vytrvalá bylina. V přírodě u nás roste jako zplanělý na skalnatých výslunných stráních a na skalních terasách, daří se mu na teplých vltavských svazích v Dolním Povltaví. Většinou roste jako dvoudomá rostlina, jednopohlavné kvítky jsou drobné. Zralé plody jsou nápadné - červené lesklé bobule.
Chřest lékařský je pradávná kulturní užitková rostlina. Jako léčivku a zeleninu ho lidé pěstovali už ve starém Egyptě. U nás v Čechách se chřest objevil jako zahradní plodina až koncem 18. století.
Oman hnidák Inula conyzae
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Oman hnidák je dvouletá až víceletá bylina, dorůstá do výšky kolem jednoho metru. Květní úbory má četné, vyrůstají v chocholičnaté latě, jsou malé, jen zhruba cm v průměru, nahnědlé nebo hnědofialové, zdánlivě bez jazykovitých květů. Kvete od července do září. Roste zejména v teplých oblastech, na mělkých nebo středně hlubokých půdách, které jsou bohaté na živiny.