od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Tolice srpovitá je vytrvalá bylina se žlutými květy. Daří se jí na suchých a výslunných svazích, nejčastěji na skalnatých úbočích. Rozkvétá od května až do října. Květní nektar má v kvítcích uložený poměrně hluboko. Proto koncem jara a na začátku léta dává hmyz přednost květům jiných rostlin, které mají nektar snadněji přístupný. Později v létě a během podzimu už je ale jiných květů v přírodě maloučko, proto pak začíná hmyz vyhledávat i tolici srpovitou. Do jejích kvítků dosáhnou k nektaru pouze druhy s dlouhým sosákem. Výhodou tolice srpovité je také to, že mívá poléhavou lodyhu. Proto při sečení louky bývá sekačkou poškozená jen maloučko a snadno a rychle obnovuje kvetení.
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Tolice vojtěška je vytrvalá bylina s mohutně vyvinutým kořenovým systémem. Původní je pravděpodoně v Asii, ale její pěstování se rozšířilo do Evropy už v dobách před naším letopočtem. V Evropě se křížila se zdejší tolicí srpovitou (Medicago falcata).
Je mimořádně odolná vůči suchu. Má v květech dostatek nektaru pro hmyz i v době, kdy jiným druhům rostlin květy zasychaly, jako tomu bylo např. v horkém létě 2015. Pokud nastane v létě extrémní sucho, je důležité nechávat vojtěšku kvést a její porosty nechat neposečené, aby čmeláci a včely samotářky i další hmyz neumírali hladem.
V tomto článku jsou všechny fotografie z louky pod ulicí Na Špitálce v Praze 6.
od Hanka
čeleď: Zárazovité - Orobanchaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Černýš rolní je jednoletá poloparazitická bylina. V minulosti to býval nebezpečný plevel v obilí. Ve 20. století se lidé naučili využívat kvalitní stroje na čištění osiva, díky tomu z našich polí vymizely mnohé velkozrnné plevele, mezi nimi právě i černýš rolní.
V současnosti je černýš rolní zařazen mezi ohrožené druhy české květeny. Dnes se s ním lze setkávat hlavně na suchých stráních ve vápencových oblastech.
Na horní fotografii se ve květech černýše živí čmelák zemní - sameček.
od Hanka
čeleď: Zárazovité - Orobanchaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Černýš hřebenitý je jednoletá poloparazitická bylina, rozmnožuje se semeny. Roste na teplých a suchých křovinatých stráních, často v šípákových doubravách. Je to vzácnější druh, vyskytuje se jen v malých populacích. Spektrum hostitelů je široké a zahrnuje především nejrůznější dřeviny. Dává přednost zásaditým půdám.
od Hanka
čeleď: Zárazovité - Orobanchaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Černýš hajní je jednoletá poloparazitická bylina. Má jednoduchý kořenový systém a bohatě vyvinutá haustoria. Ta se přichytávají na kořeny různých hostitelských rostlin. Nejčastěji jsou hostiteli různé trávy, ale mohou to být i kořeny keřů. Kořenové vlášení má černýš silně potlačené.
Roste v teplých a světlých lesích, většinou na bazických půdách.
Květy černýše hajního vyhledávají hlavně čmeláci.
od Hanka
čeleď: Zárazovité - Orobanchaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Černýš luční je jednoletá bylina. Roste především na okrajích lesů a na lesních pasekách. Dává přednost kyselejším půdám. Jako u všech černýšů se jedná o hemiparazitický druh, nejčastějšími hostitelskými rostlinami jsou dřeviny z čeledí bukovité, borovicovité a keříčky z čeledi vřesovcovité i jiných. Druh kvete od června do září.
Květy černýše lučního vyhledává především čmelák rolní (Bombus pascuorum).
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Komonice bílá je významná včelařská rostlina. V přírodě roste jako dvouletá bylina, pro včelaře jsou vyšlechtěné jednoleté odrůdy. Výhodou je nejen vysoká nektarodárnost kvítků, ale zejména dlouhá doba kvetení, a to v létě, kdy je v přírodě o květy nouze. Navíc je komonice bílá rostlinou, která snáší sucho a celkově je nenáročná na kvalitu půdy, potřebuje ale růst na slunci.
Na fotografii je se včelou medonosnou, která už má dobře naplněný medný váček. (Medný váček mají včely umístěný v zadečku.)
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Komonice lékařská je statná dvouletá bylina. Je častá na suchých stráních a úhorech. V ČR se vyskytuje na většině území, zejména v teplých oblastech. V jejích drobných květech se vytváří mnoho sladkého nektaru pro hmyz. Proto komonici lékařskou vyhledávají včely medonosné, čmeláci, i mnoho dalších hmyzích druhů.
Velmi podobným druhem je také žlutě kvetoucí komonice nejvyšší (Melilotus altissima). Vzhledově se liší jen chlupatými lusky. Zásadní rozdíl je v požadavcích na prostředí. Komonice nejvyšší roste na vlhkých pastvinách, na okrajích pramenišť a v příbřežních křovinách.
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Meduňka lékařská je vytrvalá bylina. Je původní ve Středozemí a Přední Asii. Na jihu dává přednost mírně přistíněným stanovištím a následkem oteplování začíná i u nás zplaňovat zejména na zastíněných místech. Je často pěstovaná jako léčivka.
O meduňce se často píše jako o včelařské rostlině. Podle mých pozorování ale včely dávají přednost jiným nektarodárným rostlinám, jestliže si mohou vybrat. Jen občas zaletí na květy meduňky některý čmelák.
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Rostliny z rodu máta se v ČR pěstují ve velkém množství druhů, kultivarů a jejich kříženců. Nejlépe se jim daří na vlhkých místech, u potoků, na březích rybníků a řek, hlavně v teplejších oblastech. V české přírodě rostou základní druhy
máta dlouholistá - Mentha longifolia (je přirozená součást květeny ČR)
máta klasnatá - Mentha spicata (často zplanělá kolem liských sídel)
máta vodní - Mentha aquatica (původní druh ČR)
máta rolní - Mentha arvensis (původní druh ČR)
máta vonná - Mentha suaveolens (vyjímečně pěstovaná, častá při křížení pěstovaných kultivarů, s mátou dlouholistou tvoří plodného křížence)
Podobnou rostlinou je jedovatá polej obecná - Pulegium vulgare, Mentha pulegium.