od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae (dříve tisovcovité - Taxodiaceae)
Tisovec dvouřadý pochází z jihovýchodu Spojených států. V naší mostecké uhelné pánvi jsou ale velmi časté otisky stromu, který je od současného tisovce k nerozeznání. Vědci mu dali jméno Taxodium dubium. Tak je složité určovat, který druh je u nás původní a patří k nám, a které máme jako cizince odmítat.
U nás se nyní prosazuje názor, že v hodpodářských lesích je potřeba vysazovat pouze naše původní dřeviny (myšleno takové, co rostly v Evropě ve století před objevem Ameriky). Je to škoda, velmi se tím ochuzujeme.
od Hanka
čeleď: Tisovité - Taxaceae
Tis červený je naše původní, domácí dřevina. Roste v rozsáhlém areálu, prakticky v celé Evropě a navíc i v severní Africe a v Malé Asii. Před staletími byl u nás velmi hojný. Jeho dřevo bylo od pravěku ceněným materiálem na výrobu luků a oštěpů.
Je to pomalu rostoucí strom, často bývá vícekmenný. Po celý život snáší vyjímečně silné zastínění. Má velkou výmladkovou schopnost (obrůstá i z pařezů), tím se velmi liší od většiny jiných jehličnanů. V zahradnictví se proto používá do stříhaných plotů i na pěstování různých tvarů.
Pozor - je to dřevina JEDOVATÁ.
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Kolotočník ozdobný je statná vytrvalá bylina. V Čechách není původní, nejbližší přirozené výskyty rostou na horách na východním Slovensku. U nás je často pěstovaný v parcích a v sousedství horských osad jako okrasná rostlina, snadno odtud zplaňuje. Daří se mu na březích vodních toků a na vlhkých loukách.
V květních úborech je hodně nektaru pro hmyz a také pylu. Květy kolotočníku navštěvuje mnoho hmyzu.
Lidi by si měli dávat pozor, aby se nedotýkali listů kolotočníku nechráněnou kůží.
U citlivých osob listy kolotočníku způsobují alergické reakce.
od Hanka
čeleď: Routovité - Rutaceae
Evodie Daniellova pochází z horských lesů v Číně. U nás je to strom, o který mají velký zájem včelaři. Květy evodie jsou sice droboučké a barevně nenápadné, ale mají mnoho nektaru a pylu. Nejdůležitější pro včely a včelaře je okolnost, že evodie začíná kvést koncem července, ale její kvetení trvá po celý srpen, až do začátku září.
Na horní fotografii je vidět, že několik kvítků už kvete, ale současně jsou vidět drobná poupata, a ještě drobnější poupata, která pokvetou mnohem později.
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Ožanka kalamandra je vytrvalá rostlina s dřevnatějícím větveným oddenkem. Daří se jí na suchých kamenitých svazích, především na bazických horninách.
Suché počasí posledních roků jí velmi vyhovuje, na plochách pražských přírodních památek nyní dost vytlačuje jiné druhy rostlin. Včely sbírají v jejích květech především nektar.
Květům ožanek zdánlivě chybí horní korunní pysk, jeho laloky bočně přirůstají k dolnímu pysku.
Kvete od července do září.
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Zerav západní je nejčastěji pěstovaný jehličnan v pražských zahradách. Dobře snáší stříhání, využívá se do živých plotů. Zahradníci od tohoto druhu vyšlechtili velké množství kultivarů. Kultivary se rozmnožují pouze vegetativně, zakořeňováním odlomených větviček.
Pochází ze Severní Ameriky. Může vyrůst až 20 m vysoký, kultivary podstatně méně. Šišky jsou drobné, dlouhé jen 8 až 12 mm. Na horním obrázku je otevřená šiška na velmi zvětšené fotografii.
Na zeravech může žít puklice zeravová (Parthenolecanium fletcheri). Ta vytváří v květnu mnoho medovice, kterou rády sbírají včely medonosné.
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Zerav obrovský pochází ze západní části Severní Ameriky. Nejlépe roste ve vlhké přímořské oblasti. V jeho domovině jsou jedinci vysocí 60 m a šíři kmenu do 6 metrů.
V Evropě se vysazuje v parcích, ale i v pokusných lesních výsadbách. Poskytuje totiž kvalitní dřevo, dobře trvanlivé. Zpočátku roste pomalu, později překvapivě rychle.
Šišky jsou dlouhé jen kolem 11 mm. Na horní fotografii jsou šišky zobrazené zvětšeně.
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Zeravinec japonský pochází z horských oblastí japonských ostrovů. U nás se s ním lze setkávat v parcích a zahradách jen málo, i když je nejkrásnější ze všech u nás pěstovaných jehličnanů této čeledi. Vyžaduje totiž vyšší vzdušnou vlhkost, a v některých letech může být potíž i s mrazuvzdorností.
Hlavním rozlišovacím znakem jsou nápadně široké koncové větévky (až 6 mm) s výraznou bělavou kresbou na rubu. Roste velmi pomalu.
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Mateřídouška panonská je častý druh na plochách přírodních památek Prahy 6. Zdá se, že jejímu šíření napomáhá i pastva ovcí a koz. Samotná mateřídouška jim nějak nechutná, tu téměř nepoškozují, a naopak vypásají jiné byliny, které mateřídoušce konkurovaly.
Mateřídouška panonská je velmi proměnlivá, co se týká délky a hustoty odění stonků a listů. Stonky jsou tupě čtyřhranné až téměř válcovité, a po celém povrchu stejnoměrně chlupaté.
Květy mateřídoušek navštěvuje mnoho hmyzu.
od Hanka
čeleď: Slézovité - Malvaceae (dříve Lípovité - Tiliaceae)
Lípa srdčitá a lípa velkolistá patřily od starověku k nejdůležitějším zdejším dřevinám. Lidi používali lipové lýko na mnoho užitečných výrobků, zelené větve byly vynikajícím krmivem pro dobytek v létě a ještě víc hodnocené byly mladé větve v zimě jako krmivo pro zvířata. (V obdobích válek a hladomorů i jídlo pro lidi.)
V Čechách to jsou to nejvýznamnější včelařské dřeviny. Sladký nektar poskytují včelám květy, ale také bývá v některých letech na listech mnoho medovice od mšic, a tu včely také vydatně sbírají.