Rostliny Seznam
Lnice květel Linaria vulgaris
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Lnice květel je drobnější až středně vysoká bylina. Roste hlavně na písčitých nebo kamenitých půdách, na suchých a slunných místech. Je to víceletý, hlouběji kořenící druh. Setrvává na stanovišti bohatě větveným systémem vodorovných a svislých kořenových výběžků. Květy vyrůstají v úžlabí listenů a jsou sestavené do hustého koncového hroznu. Kvete od června do podzimu.
Květní nektar je uložený hluboko uvnitř kvítků. Hmyz se dostává ke květnímu nektaru různě odlišnými postupy.
Čmeláci s dlouhým sosákem, jako je čmelák rolní (Bombus pascuorum), si umějí složité květy otevírat a květy opylují.
Locika kompasová Lactuca serriola
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Locika kompasová u nás roste jako jednoletá nebo dvouletá (ozimá) bylina, může vyrůst až 180 cm vysoká. Vyskytuje se velmi hojně na živinami bohatých substrátech, na navážkách zemin a v další ruderální vegetaci. Obsazuje téměř všechny nezarostlé plochy, kde v předchozích letech probíhaly nějaké zemní práce a následně zůstaly lokality bez údržby.
Na nenápadné květní úbory lociky kompasové často létají drobné samotářské včely ploskočelky.
Locika vytrvalá Lactuca perennis
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Locika vytrvalá roste pouze ve skalních štěrbinách nebo na skalních teráskách, na osluněných místech obrácených převážně k jihu, často na skalních výchozech u větších řek.
Roste na bazických podkladech. Skály nad Vltavou, kde Vltava opouští Prahu, jsou mírně kyselé předprvohorní břidlice. Přesto je zde locika vytrvalá hojná. Asi jsou místa, kam je navátá vápnitá spraš. A taky v těch starých břidlicích jsou místa, kde puklinami pronikalo magma jiných, vápenatějších hornin. V některých místech tedy rostou i takové byliny, o kterých se píše, že bývají jen na vápenatých podkladech.
Lopuch hajní Arctium nemorosum
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Lopuch hajní je mohutná dvouletá bylina. Může vyrůst až dva metry vysoký, většinou je ale menší, pokud byla jeho hlavní lodyha zjara posečená a z kořenu se pak obnovila náhradní lodyha s květy. Ve srovnání s ostatními druhy našich lopuchů je lopuch hajní stínomilný druh. Bývá na okrajích lesních cest nebo kolem lesních pasek.
Pokud roste v sousedství jiných druhů lopuchů, tak se s nimi snadno kříží a vzniklé potomstvo je dál normálně plodné. Proto je vzhled lopuchu hajního dost variabilní a na lokalitách s porosty lopuchu hajního bývá současně i mnoho jednotlivých rostlin intermediárního vzhledu s částečnou genovou výbavou jiných druhů lopuchů.
Charakteristickým znakem lopuchu hajního jsou lodyžní větvě, které se obloukem sklánějí dolů.
Lopuch menší Arctium minus
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Lopuch menší roste jako dvouletá, někdy i víceletá bylina. Bývá častý na vlhčích místech uvnitř obcí na okrajích cest nebo na zanedbaných trávnících.
Květenství má kulovitý zákrov, ten bývá červenofialově naběhlý. Kvítky jsou delší než vnitřní zákrovní listeny.
Lopuch plstnatý Arctium tomentosum
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Lopuch plstnatý je statná bylina. Většinou vyrůstá jako dvouletá, ale může být i víceletá. Lopuchům se daří na živinami bohatých půdách. Často vytváří souvislé porosty podél okrajů hnojených zemědělských pozemků. V létě tam bývají květy lopuchů pro včely a čmeláky jediných zdrojem květního nektaru a pylu.
V ČR rostou 4 druhy lopuchů. Lopuch plstnatý charakterizuje hustě pavučinově vlnatý zákrov.
Lopuch větší Arctium lappa
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Lopuch větší je mohutná dvouletá bylina (někdy může být i víceletá). Daří se mu na živinami dobře zásobených půdách, např. v silničních příkopech nebo na skládkách. V teplých oblastech je to hojný druh. Kvete od června do července, pokud lidi květní lodyhu zjara posečou, tak vykvétá opakovaně až do října. Na jeho květy hojně létají včely a čmeláci a také mnoho druhů motýlů.
V ČR rostou 4 druhy lopuchů. Rozlišovací znaky lopuchu většího jsou zejména: Lysý zákrov a všechny zákrovní listeny jsou zelené a s háčkovitou špičkou. Trubkovité květy jsou kratší než zákrovní listeny.
Loubinec pětilistý Parthenocissus quinquefolia
od Hanka
čeleď: Révovité - Vitaceae
Loubinec pětilistý je dřevitá liana. Pochází ze Severní Ameriky. Na rozdíl od známějšího příbuzného druhu loubince popínavého má loubinec pětilistý úponky zakončené přísavnými destičkami.
Zatím je v českých zahradách k vidění jen málo, ale začíná to být moderní okrasná rostlina. Dokáže se pnout po domech díky vlastním příchytkám, ale jejich zbytky se pak obtížně odstraňují. Pěstují se různé odrůdy, některé mají příchytky hojnější a pevnější, jiné je potřeba také přivazovat, aby je vítr ze zdí neshodil.
Loubinec popínavý - psí víno Parthenocissus inserta
od Hanka
čeleď: Révovité - Vitaceae
Loubinec popínavý (psí víno) je původní v Severní Americe. U nás je to často pěstovaná dřevitá liana. Květy má drobné, nenápadné, včely je často navštěvují. Pro včelaře může být výhodou dlouhá doba kvetení. První květy se obvykle objeví už v červenci, následně ale často tvoří další a další poupata a kvete až do začátku zimy, i v době, kdy už má zralé bobule.
Loubinec trojlaločný (přísavník trojlaločný) Parthenocissus tricuspidata
od Hanka
čeleď: Révovité - Vitaceae
Loubinec trojlaločný pochází z východní Asie. V Praze se úspěšně a často pěstuje jako popínavá liana, která má vynikající schopnost pokrývat kolmé zdi budov, a to až do výšky 20 m. Zvláštností jsou úponky s přísavnými destičkami, kterými se velmi pevně přichytává k podkladu.
Květy má drobné, obvykle unikají lidské pozornosti. Je to ale významná rostlina pro včely medonosné.
Květy loubince trojlaločného se obvykle otevírají po poledni, a pak celá zeď s loubincem hučí náletem mnoha včelích dělnic.