Rostliny Seznam
Silenka (knotovka) širolistá bílá Silene latifolia subsp. alba
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Silenka širolistá bílá (knotovka) je obvykle víceletá bylina. Je to obtížný plevelný druh hlavně v pícninách. Ve městech roste hojně v takových trávnících, které pejskové často hnojí. Kvete od května až do začátku podzimních mrazů.
Je to dvoudomá bylina. Na fotografii nahoře je vlevo samčí květ, vpravo samičí květ.
Silenka nicí Silene nutans
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Silenka nicí je na území Prahy častá rostlina, mnohdy uniká pozornosti pro své útlé rozměry. Roste hlavně na plochách pražských přírodních památek, nejčastěji na mírně zastíněných místech, obvykle kolem solitérních dubů. Je to vytrvalá trsnatá bylina. Důležitým rozlišovacím znakem od podobných druhů jsou špičaté kališní zuby. Většina květů je oboupohlavních, ale vyskytují se i jednopohlavné květy, často jsou funkčně jen samčí. Opylování zajišťují hlavně noční motýli a další hmyz s velmi dlouhým sosákem.
Na horní fotografii je květ s nápadně dlouhými třemi čnělkami.
Silenka ušnice Silene otites
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Silenka ušnice je vytrvalá (víceletá) bylina. Je dvoudomá. Roste jako trsnatá rostlina s jednou nebo více květními lodyhami, naspodu má růžici listů.
Na území Prahy je to častý druh na suchých skalnatých svazích. Často uniká pozornosti, protože má drobné, nenápadné květy. Včely medonosné si květů silenky také nevšímají, a podobně i další blanokřídlí dávají přednost květům jiných druhů rostlin.
Skalník celokrajný Cotoneaster integerrimus
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Skalník celokrajný je menší, rozložitý keř, se vzpřímeným větvením. Je to světlomilný druh, který snáší velmi vysýchavé podklady. Často roste na skalách, ale pouze na živinami bohatších místech.
Kvete v dubnu a v květnu. Jeho květy jsou nenápadné, korunní lístky jsou kratší než 3 mm, světle růžové. Květy skalníků hojně vyhledávají mnozí čmeláci.
Pro hmyz je důležité, že jednotlivé kvítky rozkvétají postupně, že hmyz má ve květech skalníků potravu dlouhou dobu, a to několik týdnů.
Sléz lesní Malva sylvestris
od Hanka
čeleď: Slézovité - Malvaceae
Sléz lesní je euroasijský druh, původní je v oblasti od východního Středozemí do Střední Asie. Již od starověku je pěstován jako důležitá léčivá rostlina. Dnes je rozšířen po všech světadílech. Pro farmaceutiské účely se pěstuje zejména jeho varieta Malva sylvestris mauritiana, která má větší a tmavěji zbarvené květy.
Základní, planý typ slézu lesního se v posledních letech začal často objevovat i v udržovaných pražských trávnících. Umí si poradit nejenom s občasným posečením při péči o travnaté porosty. Nejdůležitější jeho vlastností je velká odolnost k suchu.
Sléz přehlížený Malva neglecta
od Hanka
čeleď: Slézovité - Malvaceae
Sléz přehlížený je dvouletá až vytrvalá bylina. V ČR je to v teplých oblastech nejrozšířenější druh slézu. Roste hodně na půdách obohacovaných dusíkatými látkami, zejména na okrajích pěšin v městských parcích.
Lodyha bývá od báze větvená a poléhavá, případně vystoupavá. Květy má světlé, s tmavšími žilkami.
Sléz přehlížený byl od starověku využíván jako salátová zelenina i jako léčivka. Proto lidi jeho semena hodně šířili a dnes roste sléz přehlížený téměř na všech světadílech.
Sléz velkokvětý Malva alcea
od Hanka
čeleď: Slézovité - Malvaceae
Sléz velkokvětý je vytrvalá bylina. Jeho květy hromadně vyhledávají včely medonosné. Bývá jich na rostlinách slézu tolik, že už obvykle mezi sebe nepustí žádné jiné druhy hmyzích opylovatelů. Je to světlomilná rostlina. Roste hlavně na živinami bohatších substrátech. Lze se s ním setkávat na suchých skalnatých stráních i na písčitých náplavech řek.
V minulosti lidé pěstovali sléz velkokvětý jako léčivou rostlinu. Nyní se pěstuje hlavně na okrasu a pro včely. Z míst pěstování se snadno rozšiřuje do okolních porostů.
Slivoň třešňová (myrobalán) Prunus cerasifera
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosacaceae (dříve Mandloňovité - Amygdalaceae)
Slivoň třešňová (myrobalán) zjara patří v mezi nejčasněji kvetoucí dřeviny. Je to velmi proměnlivý druh ve velikosti a zbarvení květů, plodů a listů. Květy mohou být bílé, růžové až červené. Často se používá jako podnož pro roubování jiných kultivarů rodu Prunus. Snadno zplaňuje. Má dlouhé postranní kořeny, ze kterých vyrůstají četné výmladky. Často roste jako velký keř, někdy je to i vysoký strom.
Slunečnice pozdní Helianthus x laetiflorus
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Slunečnice pozdní je pěstovaná jako vytrvalá okrasná rostlina. Patří mezi více než 50 druhů rodu Helianthus, které pocházejí ze Severní Ameriky. Vznikla zkřížením druhů Helianthus tuberosus a Helianthus rigidus. U nás jsou rozšířené hlavně klony s nižším vzrůstem. Snadno zplaňuje.
Rozlišovacím znakem jsou špičaté zákrovní listeny, které jsou jen stejně dlouhé jako květní terč. Vnější zákrovní listeny jsou jen nevýrazně kratší než vnitřní.
Slunečnice roční Helianthus annuus
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Slunečnice roční je původní v Severní Americe. Tamní obyvatelé jí pěstovali po celá staletí, dlouho před objevením Ameriky Evropany. Do Evropy se pak dostaly pěstované typy slunečnic. Ještě před několika desetiletími se slunečnice pěstovaly v Čechách jen málo. Starší odrůdy slunečnic potřebovaly dlouhou vegetační dobu, vyrůstaly na polích vysoké i víc než 2 metry, a výnos semen byl malý. Moderní odrůdy jsou nižší, dozrávají dříve, a výnos semen je dobrý. Nyní se slunečnice pěstuje na polích jako významná perspektivní olejnina. Její výhodou je v posledních letech zejména to, že snáší sucho mnohem lépe než některé jiné polní plodiny.