od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Tolice vojtěška je vytrvalá bylina s mohutně vyvinutým kořenovým systémem. Původní je pravděpodoně v Asii, ale její pěstování se rozšířilo do Evropy už v dobách před naším letopočtem. V Evropě se křížila se zdejší tolicí srpovitou (Medicago falcata).
Je mimořádně odolná vůči suchu. Má v květech dostatek nektaru pro hmyz i v době, kdy jiným druhům rostlin květy zasychaly, jako tomu bylo např. v horkém létě 2015. Pokud nastane v létě extrémní sucho, je důležité nechávat vojtěšku kvést a její porosty nechat neposečené, aby čmeláci a včely samotářky i další hmyz neumírali hladem.
V tomto článku jsou všechny fotografie z louky pod ulicí Na Špitálce v Praze 6.
od Hanka
čeleď: Toješťovité - Apocynaceae (dříve klejichovité - Asclepiadaceae)
Tolita lékařská je vytrvalá bylina. V zemi vytváří horizontální oddenky s tlustými bělavými kořeny a s mnoha pupeny, ze kterých následně vyrůstají další lodyhy. Tolita lékařská je jedovatá rostlina. Na území Prahy je poměrně častá na mělkých a suchých půdách, zejména ve vyhlášených přírodních památkách.
Začíná kvést už v červnu, při posečení lodyh snadno obnovuje růst a kvete pak později, i v září. Má drobné květy, které mohou unikat lidské pozornosti. Velmi nápadné jsou ale velké plody a semena s mnoha bílými chlupy.
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol černý je naše původní dřevina. Je to mohutný strom, může být až 40 m vysoký. Pokud má štěstí, může se dožít věku až 200 roků. Má nejkvalitnější dřevo ze všech druhů topolů, jaké u nás rostou. Je to dvoudomá dřevina.
Je ale čím dál tím vzácnější se setkat s geneticky čistým topolem černým, který není zkřížený s některým z topolů z jiných kontinentů. A také není snadné snadné rozlišení původního typu od složitě vzniklých samovolných semenáčů. Dá se to jen odhadovat.
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol kanadský je v současnosti v ČR nejčastěji pěstovaný typ topolu. Pěstuje se velké množství různých kultivarů, které vznikly zkřížením našeho domácího druhu topolu černého s jeho americkým příbuzným topolem bavlníkovým.
Tito kříženci rostou většinou rychleji než náš topol černý, mívají ale horší kvalitu dřeva. Topoly kanadské mají velmi rozdílnou dobu jarního rašení i podzimního opadu listů. Záleží na tom, zda rodičovský topol bavlníkový pocházel z populací z jižnějších nebo severnějších oblastí (vždy ze Severní Ameriky).
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol osika je strom středních rozměrů. Její kořeny sahají do vzdálenosti až 30 m od kmene, a tvoří hodně kořenových výmladků. Proto v přírodě vídáme většinou skupinku osik vedle sebe. Z našich domácích druhů topolů má nejkvalitnější dřevo.
Je to dřevina velmi světlomilná. K přirozenému uchycení potřebuje holou plochu. Proto bývá na opuštěných pastvinách, na náspech komunikací, na lesních okrajích.
Osikové listí a kůra velmi chutná zvěři, mladé stromky bývají okusem dost poškozované.
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol Simonův pochází ze severní a střední části východní Číny. Je to variabilní druh, v původní vlasti rozlišují pět různých typů. Roste na březích vodních toků, v údolích i na horských pláních a svazích, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 3000 m. U nás je často vysazovaný v parcích a ve stromořadích v ulicích. Raší velmi brzy, je to u nás první dřevina, kterou můžeme na začátku jara vidět s vyrostlými zelenými listy.
od Hanka
Topoly jsou živnými rostlinami mnoha druhů mšic. Velmi zajímavé jsou mšice dutilky (Pemphigus sp.), které vytvářejí na listech topolů hálky. Na světě i u nás existuje větší počet druhů dutilek, rozlišují se podle tvaru hálek a podle jejich umístění na listech.
Nejznámější je dutilka šroubovitá (Pemphigus spyrothecae), ta se vyvíjí pouze na topolu černém. Nejvíc jí chutná pyramidální kultivar topolu černého, zvaný topol vlašský (Populus nigra "Italica").
od Hanka
čeleď: Olověncovité - Plumbaginaceae
Trávnička obecná je drobná, trsnatá bylina. Na území Prahy je velmi vzácná.
V naší přírodě roste na skalnatých svazích, na suchých loukách, na nevápenných podkladech. V posledních obdobích se ale z české přírody vytrácí, na řadě jejích původních lokalit je vymizelá.
Vyniká velmi dlouhým obdobím kvetení. Kvete od května do října.
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Trnka obecná je hustě větvený keř s mnoha kolcovými trny. Je náročná na dostatek světla, proto dokáže růst jen na okrajích lesů, uvnitř porostů usychá. V teplých a suchých a kamenitých oblastech ČR je to jeden z nejhojnějších keřů. Rozmnožuje se nejenom semeny, ale do okolí se šíří kořenovými výmladky. Často vytváří neproniknutelné houštiny. Na plochách pražských přírodních rezervací a přírodních památek je potřeba rozrůstání trnek omezovat.
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Trnovník akát pochází ze Severní Ameriky, z východní a střední části USA, tedy z jižnějších zeměpisných šířek než je ČR.
Trnovník akát je v Praze a okolí nejdůležitější včelařská rostlina.
Je důležitý jako zdroj nektaru i pro mnoho dalších druhů hmyzu. Kvete totiž v termínu, kdy je většina českých stromů už odkvetlá (naopak lípy v termínu kvetení akátů mají teprve poupata), a současně nastává období intenzivního sečení travnatých ploch, takže je o květy nouze.
Na horní fotografii saje nektar z akátových květů samotářská včelka zednice rezavá (Osmia bicornis).