Rostliny Seznam
Zimolez Henryův Lonicera henryi
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliaceae
Zimolez Henryův se v českých zahradách objevuje teprve v posledních letech. Pochází z Číny. Je to stálezelená ovíjivá liána s dřevnatými výhony. Je to velmi bujně rostoucí druh. Protože se u nás pěstuje krátkou dobu, tak zatím nelze určit, do jaké výšky dokáže vyrůst, ale zdá se, že to bude rekorman mezi všemi u nás pěstovanými zimolezy. V současnosti je to mezi zahradníky vyhledávaná rostlina, protože u nás je k dispozici málo druhů dřevin, které si uchovávají zelené listy i během zimy. Původní druh má drobné světle nafialovělé kvítky, častěji se ale pěstuje odrůda s květy trochu většími, které jsou uvnitř žluté.
Květy vyhledávají čmeláci druhu čmelák zahradní (Bombus hortorum). To je čmelák, který má ze všech českých druhů čmeláků nejdelší sosák. Ostatní blanokřídlí asi k hluboko uloženému květnímu nektaru nedosáhnou.
Zimolez japonský Lonicera japonica
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliaceae
Zimolez japonský pochází z východní Asie. U nás se pěstuje v zahradách jako pnoucí dřevina. Okrasný význam má zejména v zimě, protože při mírných zimách mu zůstávají zelené listy až do jara. Na ovíjivých lodyhách vyrůstají výhony s květy. Ty jsou zpočátku bílé, později žloutnou. Intenzivně voní. Ke sladkému nektaru v květech dosáhne jen hmyz s velmi dlouhým sosákem. Vyhledává je zejména čmelák zahradní.
Vytváří i mnohametrové nekvetoucí plazivé výhony, kterými se šíří do okolí. Snadno může zplaňovat. V některých zemích je hodnocen jako invazní rostlina.
Zimolez Purpusův Lonicera x Purpusii
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliace
Zimolez Purpusův je keř, který si zaslouží pozornost včelařů. Je jeho zvláštností, že rozkvétá už v prosinci, a kvete až do dubna. Kdykoliv se během zimy oteplí, že včely mohou vyletovat z úlu, jsou květy zimolezu Purpusova pro včely zdrojem čerstvého nektaru a pylu. Také jeho květy krásně voní.
Zimostráz vždyzelený Buxus sempervirens
od Hanka
čeleď: Zimostrázovité - Buxaceae
Zimostráz vždyzelený, mezi lidmi známější pod svým latinským jménem Buxus, je stálezelený hustý keř, vyjímečně menší strom. Původně roste kolem mediteránu, ale i v dalších částech Evropy s mírnou zimou. U nás je to významná parková dřevina, která dobře snáší sestřih a tvarování do zajímavých forem. Její pěstování je u nás moderní v zámeckých parcích od období baroka.
Je to dřevina jedovatá. Proto na venkově lidi obvykle zimostráz nepěstovali, aby se jim neotrávili koně.
Zlatice prostřední Forsythia x intermedia
od Hanka
čeleď: Olivovníkovité - Oleaceae
Zlatice prostřední je v pražských parcích často pěstovaný keř, který vyniká odolností vůči nepříznivým vlivům. Obvykle se vysazují různé vyšlechtěné kultivary, které zahradníci rozmnožují vegetativně. Většina u nás pěstovaných kultivarů vzešla z křížení druhů zlatice převislá (Forsythia suspenza) a zlatice zelená (Forsythia viridisima). Tyto původní druhy pocházejí z Číny.
Většina kultivarů nevytváří plody. A hmyzí opylovatelé si květů zlatice nevšímají. Nápadná barva květů sice někdy přiláká čmeláčí samičku, ale ta zakrátko zjistí, že ve květech zlatice není sladký nektar, a odletí jinam.
Zlatobýl kanadský Solidago canadensis
od Hanka
čeleď: Hvědnicovité - Asteraceae
Zlatobýl kanadský je severoamerický druh, často pěstovaný v parcích a zahradách. Snadno zplaňuje a stává se expanzivním plevelem. Vítr roznáší jeho semena na velké vzdálenosti. Další vlnu expanze zajišťuje jeho úporný klonální růst. Pro blanokřídlý hmyz je to ale rostlina trochu problémová. Kvete koncem srpna a v září, tedy v době, kdy jsou ostatní byliny většinou zaschlé, odkvetlé, a mají jen semena. Americký přivandrovanec zlatobýl má v kvítcích hodně sladkého nektaru, jenže ten nektar je pro naše evropské druhy hmyzu míně jedovatý.
Zlatobýl obrovský Solidago gigantea
od Hanka
čeleď: Hvědnicovité - Asteraceae
Zlatobýl obrovský pochází z jižní Kanady a z USA. Je to invazní vytrvalá bylina. Na mnohých plochách vytlačuje všechny původní rostliny a vytváří tam hustou monokulturu. Obvykle dorůstá do výšky 80 až 200 cm, na úrodných vlhčích půdách dokáže vyrůst i víc. V současnosti se lze s ním setkávat prakticky po celém území ČR. Zlatobýl obrovský a zlatobýl kanadský jsou dva navzájem podobné druhy rostlin, lidi z veřejnosti tyhle druhy mezi sebou obvykle ani nerozlišují.
Zvonek broskvolistý Campanula persicifolia
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek broskvolistý je vytrvalá bylina. Roste vzpřímeně, může být vysoký až 120 cm, ale obvykle je mnohem menší. V české přírodě se s ním lze setkávat na mělčích půdách strání nebo světlých lesů. Bývá pěstován i v zahradách jako nenáročná květina.
Zvonek broskvolistý vyhledává mnoho hmyzu, zejména blanokřídlí.
Mně se podařilo zastihnout v květech zvonku broskvolistého a vyfotografovat pískorypku s latinským jménem Andrena curvungula.
Zvonek jemný Campanula gentilis
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek jemný je vzácný a ohrožený druh. Kolem Prahy roste ve skalních štěrbinách a na skalnatých svazích kolem středního a dolního toku Vltavy. (Také v Českém Středohoří.) Rozmnožuje se hlavně semeny, ale umí se šířit do okolí pomocí oddenků. Kvete v srpnu a v září, později, než jiné podobné druhy zvonků.
Je náročný na dostatek světla, velmi mu škodí zarůstání lokalit křovinami. Kvete pouze na výslunných místech bez jiné konkurující vegetace.
Zvonek klubkatý Campanula glomerata
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek klubkatý je vytrvalá bylina. Daří se mu v teplých oblastech, roste zejména na kamenitých stráních a na skalních stepích. V posledních letech se jeho výskyt stává vzácnější. Odborníci u tohoto druhu zvonku rozlišují několik subspecií, někteří to ale hodnotí pouze jako vnitrodruhovou variabilitu.
Květy zvonku klubkatého navštěvuje mnoho hmyzu. Hojně jsou na něm vidět včely medonosné i včely samotářky. Nejvíc se v porostu zvonku klubkatého vyskytují dělnice čmeláka skalního. V termínu kvetení zvonků klubkatých jsou hnízdečka čmeláků skalních na vrcholu rozvoje, krmí larvy, ze kterých se vylíhne mladá pohlavní generace.