od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Silenka širolistá bílá (knotovka) je obvykle víceletá bylina. Je to obtížný plevelný druh hlavně v pícninách. Ve městech roste hojně v takových trávnících, které pejskové často hnojí. Kvete od května až do začátku podzimních mrazů.
Je to dvoudomá bylina. Na fotografii nahoře je vlevo samčí květ, vpravo samičí květ.
od Hanka
čeleď: Meruzalkovité - Grossulariaceae
Srstka angrešt je v pražských lesích velmi hojný keř. Je obtížné odhadnout, jestli je tu původní, nebo zplanělá, nebo tu byla v minulosti úmyslně vysazovaná. Dokáže úspěšně růst ve stínu pod jinými vzrostlými stromy. Hlavně se s ní lze setkat na kamenitých svazích. Kvete postupně během dubna, a její květy vyhledává mnoho časně jarních druhů hmyzu.
Téměř vždy je možno na květech angreštu vidět krásnou pískorypku ryšavou (Andrena fulva).
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Štírovník růžkatý je vytrvalá bylina, obvykle s poléhavými lodyhami. Je častý v pražských trávnících, zejména v těch často sečených, kde ho nepřerůstají jiné rostliny a má dostatek světla.
Kvete od června do října. Je to významná včelařská rostlina. Má v květech hodně nektaru i v obdobích sucha, kdy jiné rostliny mají nektar v květech zaschlý. Na květech štírovníků je možno vidět mnoho různých druhů blanokřídlého hmyzu.
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Čičorka pestrá je vytrvalá bylina. Z oddenku vyrůstají větvené, hranaté lodyhy, které mohou být dlouhé až 120 cm. Čičorka je náročná na dostatek světla. Proto je hojnější na suchých loukách, kde jí nezastiňují jiné rostliny. Kvete od května do září. Je to jedovatá rostlina, zvířata na pastvě se jí většinou vyhýbají.
Pokud je na louce dostatek květů mnoha druhů rostlin, hmyz upřednostňuje jiné rostliny, zejména štírovník, který se často vyskytuje v porostech společně s čičorkou. V nouzi ale čmeláci a další blanokřídlí vyhledávají i čičorku.
od Hanka
čeleď: Kakostovité - Geraniaceae
Kakost hnědočervený je vytrvalá bylina. Původně karpatský druh, planý zasahuje na Moravu a severovýchodních Čech. Pěstovaný jako okrasná rostlina v zahradách je rozšířený na více místech, snadno zplaňuje a šíří se pak do okolí. Má rád vlhké louky a roste na světlých až polostinných stanovištích.
Je to významná včelařská rostlina. Zjara rozkvétá už v květnu, výrazně dřív než většina jiných druhů kakostů.
od Hanka
čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae
Pryskyřník hliznatý je vytrvalá bylina, bývá na suchých loukách nebo v ovocných sadech na jižních svazích. Rozkvétá už začátkem dubna,o trochu dřív než jiné druhy pryskyřníků.
Důležitým rozlišovacím znakem tohoto druhu pryskyřníku jsou zašpičatělé kališní lístky, na vnější straně dlouze chlupaté, za květu nazpět sehnuté a přitisklé ke květní stopce.
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Smolnička obecná je vytrvalá bylina, obvykle s více lodyhami. Roste v teplejších oblastech, zejména na suchých, skalnatých svazích, dokáže růst na plném slunci i v polostínu pod řídkými stromy.
Tvorba semen je závislá na opylení hmyzem, ale její květy nejsou pro hmyz nijak zvlášť lákavé.
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae (dříve čekankovité - Cichoriaceae)
Pampelišky sekce Rudelaria jsou rostliny, které jsme před půl stoletím znali pod jménem smetánka lékařská, a nyní je to rod, vědecky rozdělený na velké množství jednotlivých, navzájem podobných druhů. Pro odborníky to smysl má, protože i vzhledově velmi podobné druhy se mohou zásadně lišit obsahem různých chemických látek. Pro amatéry je ale rozlišování na druhy obvykle nemožné.
Velké množství jednotlivých druhů, které se mezi sebou prakticky nekříží, je způsobeno tzv. apomiktickým rozmnožováním pampelišek. To znamená, že semena se (až na vyjímky) tvoří bez opylení, partenogeneticky. Jsou tedy věrnými kopiemi svojí mateřské rostliny.
od Hanka
čeleď: Řešetlákovité - Rhamnaceae
Krušina olšová je keř, který se umí přizpůsobit i různým obtížným podmínkám prostředí. Snáší nadbytečnou vláhu a stagnující vodu, ale dokáže růst i na vysýchavých místech. Je častá na píscích a kyselých zrašelinělých půdách, ale roste i na půdách zásaditých. Bývá to jediný keř na živinami nejchudších půdách. Rozmnožuje se nejenom semeny, ale šíří se do okolí i kořenovými výmladky.
Zvláštností je postupné kvetení, květy se objevují od května do září. Díky té dlouhé době kvetení je to významná včelařská dřevina.
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae (okoličnaté)
Krabilice zápašná je rozšířená zejména v podhorských oblastech. V Praze bývaly v minulosti vidět spíš jen jednotlivé rostliny, ale v poslední době se vydatně šíří a na některých plochách vytváří mohutnou monokulturu. Je to vytrvalá bylina. Její výhoda je v tom, že po posečení louky regenuje rychleji než jiné rostliny a rozkvétá opakovaně o něco dřív než ostatní porost.
Proto se na květech krabilice zápašné občas soustřeďuje mnoho jedinců hmyzu. Ale mělo by by být těch rostlin jen přiměřeně málo. Dokáže se totiž občas šířit až invazivně a je to pak nepříjemný hlubokokořenící plevel.