Rostliny Seznam
Dřišťál Juliin Berberis julianae
od Hanka
čeleď: Dřišťálovité - Berberidaceae
Dřišťál Juliin pochází z Číny. U nás je tento stálezelený keř občas pěstovaný v parcích. Má výrazné trny, dokáže vytvořit neprostupný živý plod.
Zralé plody mají modrou barvu, tím se liší od většiny jiných druhů u nás pěstovaných dřišťálů.
Jeho květy jsou velmi přitažlivé pro mnoho druhů hmyzu.
Jahodník zahradní Fragaria sp.
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Jahodník zahradní je často pěstovaná rostlina. Aby nám vyrostly pěkné veliké jahody, potřebují být opylené. Přitom včelám medonosným se na kvetoucí jahodníky zrovna moc nechce, pokud jim v okolí kvetou jiné, včelařsky lepší rostliny. A teď toho všude kvete spousta, jírovce, dřišťály, jabloně, hlohy. . . . Včely medonosné nestíhají, a kvetení jahodníků je teď nezajímá.
Pískorypka páskovaná (Andrena gravida) má jahodníky jako svou nejlepší pochoutku.
Áron plamatý Arum maculatum
od Hanka
čeleď: Áronovité - Araceae
Áron plamatý je vytrvalá bylina. V posledních letech se začala v lesích Prahy 6 značně šířit. CELÁ ROSTLINA JE VELMI JEDOVATÁ !
Zjara vyrůstá velmi brzy. Protože bývá pod stromy, musí s růstem pospíchat, aby stihl svojí vegetaci ukončit dřív než stromům vyrostou listy a bude mít omezený přístup světla. Na vlhkých místech roste společně s česnekem medvědím, na méně vlhkých plochách roste pohromadě s česnekem podivným, pro lidi to znamená možnost nebezpečné záměny jedlého za jedovaté.
Česnáček lékařský Alliaria petiolata
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Česnáček lékařský je rostlina nezaměnitelná a obecně tak známá z mnoha zahrad, smetišť a celkově ze sídlištních ploch, že jí netřeba popisovat.
Už málo se ale ví, že česnáček lékařský patří k oblíbeným živným rostlinám housenek běláska řeřichového.
Na horní fotografii je sameček.
Violka trojbarevná skalní Viola saxatilis
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka trojbarevná skalní je v dubnu nápadnou ozdobou skal (skalních štěrbin a sutí a na mělkých půdách) v Divoké Šárce, má květy vysoké až 25 mm. Kvete i v pozdějších měsících, ale během vegetace se velikost jejích květů spíš zmenšuje a mezi jinými druhy rostlin pak už bývá přehlížená.
Je to rostlina krátce vytrvalá. Obvykle vidíme hustý trs lodyh s květy.
Jilm habrolistý (polní) Ulmus minor (carpinifolia, campestris)
od Hanka
čeleď: Jilmovité - Ulmaceae
Jilm habrolistý začíná být v české přírodě vzácný. V ČR rostou 2 ekotypy, které mají výrazně odlišné nároky na vláhu.
Lužní ekotyp vyžaduje vysokou hladinu spodní vody a snáší dobře záplavy.
Lesostepní ekotyp vydrží v podmínkách nedostatku vláhy a snese vysýchající mělké půdy.
Zjara vytváří jilmy semena dřív než jim začnou rašit listy. Spolu s vrbou jívou jsou (koncem dubna, začátkem května) prvními dřevinami, které mají zralá semena. Ta rychle obsazují zatím nezarostlé plošky země a rychle klíčí.
Mochna písečná Potentilla arenaria (incana)
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mochna písečná je v časném jaru ozdobou mnoha pražských skal a stepních svahů. Je to vytrvalá bylina polštářovitého růstu.
Snadno se kříží s jinými druhy mochen. Hybridi první generace sice bývají většinou sterilní, ale částečně vznikají plodné rostliny a ty dávají vznikat novým hybridogenním druhům.
Nektar a pyl sbírá v jejích květech hodně druhů hmyzu. Pískorypka mochnová je svou existencí dokonce na ní závislá, zásobuje svoje larvičky obvykle jen pylem a nektarem z mochny písečné a z mochny jarní.
Střemcha obecná Prunus padus
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Střemcha obecná je strom až 20 m vysoký. Je to u nás v ČR původní evropský druh.Vyžaduje dostatek vláhy a půdy bohaté na živiny.
V Praze je k vidění zejména kolem Rokytky.
Má velmi jedovatá semena (dužnina není jedovatá, je ale nechutná).
Ve starší literatuře má latinské jméno Padus avium.
Tařice skalní Aurinia saxatilis (dříve Alyssum saxatile)
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Tařice skalní je každé jaro ozdobou mnoha pražských skal. Roste pouze na dobře osvětlených místech, převážně na jižních stěnách. Tařice je vytrvalá, dlouhověká bylina s mohutným, dřevnatým a vícehlavým kořenem. Svoje kořeny zapouští hluboko do skalních puklin. Umí se přizpůsobit různým typům skalního podkladu, roste právě tak dobře na vápencích jako na silikátových horninách.
Je schopná vydržet extrémní kolísání teploty a vlhkosti na skalách, a to v létě i v zimě.
Hrachor jarní (lecha) Lathyrus vernus
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Hrachor jarní kvete brzy zjara, zejména v listnatých lesích. Dává přednost půdám s dostatkem humusu. Je to hojný druh na plochách, kde trvale po mnoho staletí byl vždy jen les. Pražské lesy jsou ale často vysázené v posledních desetiletích na místech bývalých pastvin nebo drobných políček, tam se semena hrachoru jarního neměla odkud dostat, proto je na území Prahy vzácný.
Charakteristickým rysem tohoto druhu hrachoru jsou listy bez úponků.
Včely medonosné si ho asi nevšímají. Je ale oblíbenou rostlinou čmeláka rolního a pelonosky hluchavkové.