Rostliny Seznam
Violka lesní a její příbuzné Viola reichenbachiana + Viola sp.
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka lesní patří spolu se svými příbuznými do podsekce Rostratae. Druhy z této podsekce vytvářejí květonosnou lodyhu. Do této podsekce patří větší počet druhů violek. V Praze jsou z nich nejhojnější kromě violky lesní také violka psí (Viola canina) a violka Rivinova (Viola riviniana). Violky z této podsekce jsou schopné se mezi sebou křížit, v některých kombinacích vytvářejí na lokalitách i početné hybridní roje.
Violka vonná a její příbuzné Viola odorata + Viola sp.
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka vonná pochází ze Středomoří. Je u nás oblíbená pro časně jarní květení a vonné květy, proto začala být pěstovaná už od středověku. Semena pěstovaných rostlin rozšiřují do okolí mravenci.
Violka vonná se v přírodě často kříží s jinými druhy violek z podsekce Viola. Nejsnadněji se dokáže křížit s naší domácí violkou srstnatou (Viola hirta). Jejich potomstvo je schopné dalšího sexuálního rozmnožování mezi sebou nebo s kterýmkoliv rodičovským druhem nebo i s jiným druhem violek ze sekce Viola - např. s violkou chlumní (Viola collina). Vzniklé hybridní roje často úplně vytlačují rodičovské druhy z původní lokality. Takové rostliny violek se mohou vzhledem velmi podobat druhu violka vonná, ale většinou mají květy nevonné.
Čemeřice Helleborus sp.
od Hanka
čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae
Čemeřice nejsou v Čechách původní rostliny, ale v posledních letech se často šíří v okolí hřbitovů nebo zahrádek. Vyrůstají na zastíněných místech v lesním podrostu, jsou ze semen pěstovaných zahradních čemeřic. Zahradní kultivary lidé vytvářejí hlavně křížením různých druhů a poddruhů původních planých čemeřic. Základem pro šlechtění je nejčastěji čemeřice východní (Helleborus orientalis). Ta bíle kvetoucí pochází z Turecka, její barevné poddruhy z Kavkazu. Výpěstky bývají označované jako Helleborus hybridus.
V Praze kvetou čemeřice už od začátku března nebo i dřív. V této době bývá ještě chladno a hmyz nelétá. Proto většina semen vzniká samoopylením.
Černohlávek obecný Prunella vulgaris
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Černohlávek obecný je drobná vytrvalá bylina. Roste obvykle na vlhčích, humózních, hlinitých až hlinitojílovitých půdách s neutrální až slabě kyselou reakcí. Kvete od června až do podzimu. Na často sečených loukách dokáže vykvétat opakovaně. To hojně využívají čmeláci. Část květenství bývá nízko u země, kde je nepoškozují travní sekačky. Proto má černohlávek květní nektar a pyl pro hmyz i v termínech, kdy v okolí nekvete nic jiného.
Ptačinec velkokvětý Stellaria holostea
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Ptačinec velkokvětý je vytrvalá bylina. V pražských lesích je to velmi hojný druh, roste zejména podél menších lesních pěšin, na sušších místech. Je to zajímavá ozdoba lesa.
Hmyz létá na květy ptačince velkokvětého velmi málo, skoro vůbec. Blanokřídlí dávají přednost květům jiných druhů rostlin, jaké se na lokalitě vyskytují. To ale tomuto ptačinci nevadí, velká část kvalitních semen vyrůstá v důsledku samosprášení.
Liliovník tulipánokvětý Liriodendron tulipifera
od Hanka
čeleď: Šácholanovité - Magnoliaceae
Liliovník tulipánokvětý pochází ze Severní Ameriky. Je to statný strom. Ve své domovině dorůstá i do výšky 40 metrů a mívá průměr kmene i víc než jeden metr. Nejlépe se mu daří v údolí řek a potoků. Lidem poskytuje hodnotné dřevo. U nás je často vysazovaný v parcích a zasloužil by si i vyzkoušení pro výsadby v lesních porostech.
V Praze rozkvétá v červnu. Jeho květy hojně vyhledávají dělnice včel medonosných, je to významná medonosná dřevina.
Šácholanovité jsou vývojově nejstarší dvouděložné dřeviny.
Černýš rolní Melampyrum arvense
od Hanka
čeleď: Zárazovité - Orobanchaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Černýš rolní je jednoletá poloparazitická bylina. V minulosti to býval nebezpečný plevel v obilí. Ve 20. století se lidé naučili využívat kvalitní stroje na čištění osiva, díky tomu z našich polí vymizely mnohé velkozrnné plevele, mezi nimi právě i černýš rolní.
V současnosti je černýš rolní zařazen mezi ohrožené druhy české květeny. Dnes se s ním lze setkávat hlavně na suchých stráních ve vápencových oblastech.
Na horní fotografii se ve květech černýše živí čmelák zemní - sameček.
Černýš hajní Melampyrum nemorosum
od Hanka
čeleď: Zárazovité - Orobanchaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Černýš hajní je jednoletá poloparazitická bylina. Má jednoduchý kořenový systém a bohatě vyvinutá haustoria. Ta se přichytávají na kořeny různých hostitelských rostlin. Nejčastěji jsou hostiteli různé trávy, ale mohou to být i kořeny keřů. Kořenové vlášení má černýš silně potlačené.
Roste v teplých a světlých lesích, většinou na bazických půdách.
Květy černýše hajního vyhledávají hlavně čmeláci.
Rukevník východní Bunias orientalis
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Rukevník východní je mohutná dvouletá (leckdy i víceletá) bylina. Obvykle dorůstá do výšky kolem 120 cm, může ale vyrůst i vyšší. Pochází z jihozápadu evropského Ruska, tam lidé využívají mladé listy rukevníku jako zeleninu. V posledním století ale byla jeho semena rozvlečena dopravou snad na celou severní polokouli. Před více než 20 roky byl rukevník východní v ČR registrován jako karanténní plevel. To ale jeho šíření nezabránilo. Nyní u nás roste snad podél všech železničních tratí a odtud se šíří dál jako invazní plevel na orné půdy. Na polích se rozšiřuje i společně s chlévským hnojem, protože jeho semena procházejí dobytkem bez poškození.
Rozchodník bílý (bělorozchodník skalní) Sedum album (Oreosedum album)
od Hanka
čeleď: Tlusticovité - Crassulaceae
Rozchodník bílý je vytrvalá bylina. Je to častý druh na skalnatých svazích a na kamenitých místech. Roste tam jako náš původní druh, často je ale i pěstovaný a ze zahrádek se rozšiřuje do okolí. Má plazivé lodyhy s krátkými nekvetoucími výběžky a přímými květonosnými lodyhami.
Nektar z kvítků rozchodníku bílého chutná mnoha druhům hmyzu, zejména motýlům, také blanokřídlým.