Rostliny Seznam
Cedr himalájský Cedrus deodara
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Cedr himalájský se velmi podobá modřínu, ale je stálezelený. Na fotografii je zasněžená spodní větev, aby bylo vidět, že jehličí před zimou neshazuje.
Pochází z indické a kašmírské části Himaláje, přirozeně roste i v Afganistánu. Nyní je to ve světě často pěstovaný okrasný jehličnan. Ve své původní vlasti vytváří řadu klimatypů, různě odolných k mrazu. K nám do ČR se často dovážely výpěstky, které měly původ v teplých oblastech, a pak při tuhých zimách zmrzly. Proto jsou u nás k vidění pouze mladší jedinci tohoto druhu.
Modřín opadavý Larix decidua
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Modřín opadavý patří v pražských lesích k nejkrásnějším stromům. Bohužel jsou obvykle vysazené velmi hustě, a to jim nesvědčí, zastíněním trpí. Modříny jsou velmi náročné na světlo.
V Divoké Šárce se pravděpodobně sám uchytává v sutích mezi skalami, kde je přirozeně omezená konkurence jiných dřevin.
V evropské přírodě je modřín původní na horách (v podhůří). V Alpách a Karpatech často tvoří horní hranici lesa. Náš jesenický modřín dokáže růst i ve směsi s jinými dřevinami, přecejen snáší slabé zastínění.
Pamodřín líbezný Pseudolarix amabilis
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Pamodřín líbezný patří k nejkrásnějším jehličnanům v pražské Stromovce.
Z Evropy je známý z otisků z fosilních nálezů z období třetihor. Nyní je u nás považován za cizince, původem z východní Asie. V parcích se pěstuje vyjímečně. V pražské Stromovce ale několik exemplářů máme (dokonce tu úspěšně přežily povodeň).
Je to opadavý jehličnan, na podzim se krásně vybarvuje.
Má 2 typy jehličí.
Poznámka: V některých knihách se tento druh jmenuje pamodřín Kaemperův.
Tisovec dvouřadý Taxodium distichum
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae (dříve tisovcovité - Taxodiaceae)
Tisovec dvouřadý pochází z jihovýchodu Spojených států. V naší mostecké uhelné pánvi jsou ale velmi časté otisky stromu, který je od současného tisovce k nerozeznání. Vědci mu dali jméno Taxodium dubium. Tak je složité určovat, který druh je u nás původní a patří k nám, a které máme jako cizince odmítat.
U nás se nyní prosazuje názor, že v hodpodářských lesích je potřeba vysazovat pouze naše původní dřeviny (myšleno takové, co rostly v Evropě ve století před objevem Ameriky). Je to škoda, velmi se tím ochuzujeme.
Metasekvoje čínská Metasequoia glyptostroboides
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae (dříve tisovcovité - Taxodiaceae)
Metasekvoje čínská je opadavý jehličnan. Metasekvoje je také považována za živoucí fosilii. Byla rozšířená na konci druhohor a ve třetihorách, známá z otisků v geologických vrstvách. V roce 1941 byly objeveny živé stromy v Číně. V roce 1949 se americké expedici podařilo sebrat semena. Semena rozdělili mezi nejvýznamnější botanické zahrady. Z několika vzešlých semenáčků je nyní nejmohutnější v pražské botanické zahradě Na Slupi, další je v Královské zahradě, v Průhonickém parku. Později byla dovezena další semena a z nich vypěstováni další jedinci, nyní dozrávají semena i na našich stromech, proto jsou sazenice metasekvojí běžně k dispozici.
Jinan dvoulaločný Ginko biloba
od Hanka
čeleď: Jinanovité - Ginkoaceae
Jinan dvoulaločný je v současnosti moderní dřevina, kterou si lidi dávají jako zajímavost do zahrad, používá se pro výsadby uličních stromořadí.
Je to dvoudomá rostlina.
O tomto druhu se píše jako o živé fosilii. Prý existují otisky rostlin podobných jinanu už z doby na rozhraní karbonu a permu - tedy z konce prvohor, kdy na zeměkouli převládaly plavuně. Potom se rozšířil po celé severní polokouli, a následně zase před 3 miliony let z Evropy vymizel. Živé rostliny se podařilo objevit v Číně.
Jeřáb prostřední Sorbus intermedia
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (Jabloňovité - Malaceae)
Jeřáb prostřední je pro svojí odolnost nyní využíván pro výsadby v uličních stromořadích. Pochází z jižního Švédska (a okolních oblastí), proto je známý i pod jménem jeřáb švédský.
Je to hybridogenní druh, vzniklý z neurčité kombinace.
Břestovec západní Celtis occidentalis
od Hanka
čeleď: Jilmovité - Ulmaceae (nově Konopovité - Cannabaceae)
Břestovec západní pochází ze severní Ameriky. V pražských parcích je pěstovaný poměrně často.
Obdivuji u něj uspořádání větviček, jak pravidelně odbočují z hlavní větve. (Na horním obrázku je fotografován při podzimním žloutnutí listů.)
Opylování květů zajišťuje vítr. Plody jsou drobné a tvrdé.
Vrba náhrobní Salix x sepulcralis
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba náhrobní je klon, který patří k nejčastěji pěstovaným vrbám. Vznikl na přelomu 19. a 20. století, pravděpodobně jako výsledek hybridizace mezi vrbou bílou cv. Tristis a převislou vrbou babylonskou.
Na podzim má listy zelené až do prvních mrazů, potom teprve začne žloutnout. (Horní fotografie 28.11. 2016)
Tak se dá na podzim rozlišit od svého rodičovského druhu převislé vrby bílé, která má vegetační dobu trochu kratší.
Smuteční vrba bílá, cv. Tristis, zřejmě kdysi vznikla samovolně a byla objevená ve Francii kolem roku 1815.
Topol černý Populus nigra
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol černý je naše původní dřevina. Je to mohutný strom, může být až 40 m vysoký. Pokud má štěstí, může se dožít věku až 200 roků. Má nejkvalitnější dřevo ze všech druhů topolů, jaké u nás rostou. Je to dvoudomá dřevina.
Je ale čím dál tím vzácnější se setkat s geneticky čistým topolem černým, který není zkřížený s některým z topolů z jiných kontinentů. A také není snadné snadné rozlišení původního typu od složitě vzniklých samovolných semenáčů. Dá se to jen odhadovat.