Atlas Seznam
Ploskočelka velkohlavá Lasioglossum laticeps
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka velkohlavá (Lasioglossum laticeps) je dlouhá jen 6 až 8 mm a velmi štíhlá, patří tedy ke včeličkám, které pro jejich drobné rozměry ani nevnímáme. Přitom vykonávají mnoho opylovacích prací, zejména proto, že se v Praze jedná o velmi hojný druh.
Mladé samičky se páří se samečky během léta a podzimu, a brzy poté, již na podzim, si začnou zakládat vlastní hnízdečko (obvykle v zemi), kde přezimují. Velmi časně na jaře začnou vyletovat a zásobovat svoje plodové komůrky pylem.
Ploskočelka zlatolesklá Halictus subaurus
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka zlatolesklá (Halictus subaurus) je v Praze častá. Pro svojí drobnou velikost ale často uniká pozornosti. Samičky bývají dlouhé 7 až 8 mm.
Je to tzv. primitivně eusociální druh.
Samičky se probouzejí ze zimního spánku koncem března. Zakládají hnízdečka v zemi, dávají přednost kolmým hlinitým stěnám. Budují až 15 cm hlubokou hlavní chodbu s plodovými komůrkami na konci.
Samička nosí do plodových komůrek jako potravu pro larvy pyl a nektar z mnoha druhů rostlin.
Ploskočelka žlutonohá Lasioglossum xanthopus
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka žlutonohá (Lasioglossum xanthopus) je dlouhá 11 až 14 mm. Patří k našim největším ploskočelkám. Je to samotářský druh. Hnízdečka pro komůrky se svými larvičkami si vyhrabává na teplých místech, nejraději na plochách, které nejsou porostlé vegetací. Pro svoje larvičky tvoří zásoby potravy z nektaru a pylu z mnoha druhů rostlin, nejoblíbenější je šalvěj luční.
Samečkové létají v přírodě na podzim, od září do listopadu, někteří samečkové přezimují. Samečkové vyhledávají hnízda se samicemi. Samičky na podzim ze svých rodných hnízdeček nevyletují. Samičky je možno vidět na květech až následující rok od konce března do června.
Ploskohřbetka borová Acantholyda erythrocephala
od Hanka
čeleď: Ploskohřbetkovití - Pamphiliidae
Ploskohřbetka borová (Acantholyda erythrocephala) je dlouhá 11 až 16 mm. S dospělci se lze setkat od března do začátku června. Vyskytuje se v mladších a ve středně starých borovicových lesích. V některých letech je vzácná, v jiných se naopak přemnožila natolik, že v lesích vznikaly její holožíry. Vyhledává hlavně porosty borovice lesní, ale může se rozmnožovat i na mnoha dalších druzích borovic. Mohou úspěšně napadat i u nás pěstované nepůvodní druhy borovic.
Samičky ploskohřbetek kladou vajíčka na loňské jehlice borovic, obvykle víc vajíček v řadě za sebou, po dvou až deseti kusech. Vylíhlé larvy pak žijí ve společném zápředku. Každá larva má samostatnou rourkovitou komůrku, do které si zatahuje ukousnuté loňské jehlice, a ve skrytu svojí komůrky jehlice konzumuje. Vyrostlá larva si nakonec vybuduje kukelní komůrku v zemi a tam jako kukla přezimuje.
Ploskohřbetka javorová Pamphilius alternans
od Hanka
čeleď: Ploskohřbetkovití - Pamphiliidae
Ploskohřbetka javorová (Pamphilius alternans) je dlouhá 8 až 11 mm. Dospělci létají v české přírodě v dubnu a v květnu. Živnou rostlinou jejích larev jsou javory, pravděpodobně javor klen a javor babyka. Larvy žijí jednotlivě v listových smotcích. Následně se larvy zakuklí v zemních komůrkách.
Plamka v křídlech dospělců je dvoubarevná.
Fotografovala jsem ji na začátku května 2024 v Praze v Dejvicích.
Ploskohřbetka lemovaná Pamphilius marginatus
od Hanka
čeleď: Ploskohřbetkovití - Pamphiliidae
Ploskohřbetka lemovaná (Pamphilius marginatus) je dlouhá jen 8 až 10 mm. Dospělci létají v květnu a v červnu. Živnou rostlinou jejich housenic jsou zejména habry, někdy také líska. Housenice žijí v listových smotcích. Ve druhé polovině léta se zakuklí v zemní komůrce a tak přezimují.
Podle literatury se jedná o vzácnější druh.
Fotografovala jsem jí 12. května v Praze v Dejvicích.
Ploskohřbetka sazenicová Acantholyda hieroglyphica
od Hanka
čeleď: Ploskohřbetkovití - Pamphiliidae
Ploskohřbetka sazenicová (Acantholyda hieroglyphica) je dlouhá 9 až 17 mm. Její larvy se vyvíjejí na jehličí mladých borovic, poškozují zejména hlavní vrcholový letorost s čerstvě narůstajícím jehličím. Je to významný škůdce v borovicových výsadbách.
Pomalenka hladká Eucharis adscendens
od Hanka
čeleď: Pomalenkovití - Eucharitidae
Pomalenka hladká (Eucharis adscendens) asi není vzácný druh, ale jen málo komu se podaří jí fotografovat. Dospělci totiž žijí velmi krátce, snad jen o málo víc než jeden den.
Většinu času svého larválního vývoje prožívá v mraveništi, u svého hostitelského druhu mravence (Formica sp.).
Samičky kladou vajíčka do poupat rostlin v blízkosti mraveniště. Zdá se, že samičky si vybírají pro kladení miříkovité rostliny, takové, kde očekávají, že na jejich květy budou chodit mravenci. O životě pomalenek je zatím málo znalostí a je popsáno málo pozorování. Vylíhlá larva je pohyblivá a aktivně se zachytí na mravence. Larva pomalenky svým pachem úspěšně napodobuje pach mravenčích larev. Proto na ní mravenci neútočí, ale starají se o ní, pravděpodobně jí i krmí, ačkoliv larva pomalenky se vyvíjí jako ektoparazit mravenčích larev.
Pristaulacus compressus Pristaulacus compressus
od Hanka
čeleď: Aulacidae
Pristaulacus compressus je druh, o kterém je zatím málo znalostí. Pravděpodobně se jeho larvy vyvíjejí ve dřevě jako parazitoidi na larvách pilovrtek z čeledi Xiphydriidae a nebo na larvách brouků tesaříků. Larvy druhů z čeledi Aulacidae vyrůstají uvnitř hostitelské larvy. Zpočátku je larva parazitoida maličká, aby neohrožovala život svého hostitele. Teprve když hostitelská larva vyroste, tak se začne larva parazitoida rychle krmit i na vnitřních orgánech hostitelské larvy, a tím ji zahubí. Pak se larva parazitoida zakuklí a následně se vylíhlý dospělec prokouše ven ze dřeva z napadené větve.
Čeleď Aulacidae je vývojově velmi stará, ve fosilních záznamech se často objevují zástupci dnes už vyhynulých druhů z této čeledi.
Druhy z čeledi Aulacidae a také druhy z jejich blízce příbuzné čeledi Gasteruptiidae mají zadeček, který přisedá k přední části těla vysoko nad kyčlemi.
Rejdilka dvoubarvá Miscophus bicolor
od RadimzBeskyd
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Rejdilka dvoubarvá (Miscophus bicolor) je dlouhá 3 až 6 mm, jedná se tedy o velmi drobný druh. Dospělci létají v přírodě od května do září. V nezpevněném písčitém podkladu si rejdilky vyhrabávají jednokomorová hnízdečka. Jako potravu pro svoje larvy loví různé drobné pavouky a sekáče. Plodovou komůrku zásobují více kusy kořisti.
K úspěšnému rozmnožování stačí rejdilkám jenom malý kousek písčité země. Na zdejších obrázcích jsou fotografované v otvoru v zatravňovacích dlaždicích.