od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď pilenky - Allantinae
Pilenka brukvová (Athalia rosae) je dlouhá 7 až 8 mm. S dospělci se lze setkávat od dubna do září. Během jednoho roku se totiž většinou vylíhnou 3 generace. Dospělé pilenky jsou často vidět, jak se živí na květech miříkovitých rostlin. Housenice se živí na mnoha různých druzích brukvovitých rostlin. Brukvovité rostliny obsahují v listech a stoncích a semenech na obranu proti žravým škůdcům glukosinoláty. Pilenka brukvová patří k těm druhům hmyzu, které se tomu dokázaly přizpůsobit. Nejenom že jí glukosinoláty nevadí, ale ona dokonce takové rostliny s vyšším obsahem glukosinolátů vyhledává. Její housenice pak glukosinoláty z potravy z rostlin ve své hemolymfě koncentrují. To slouží larvám jako obranný mechanismus. Při napadení některým predátorem larva vypouští kapičky hemolymfy a to má na většinu predátorů vysoký odstrašující účinek. Glukosinoláty, které larvy během svého žíru nahromadily ve svých tělech, zůstávají později i v tělech dospělců.
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Pískolib malý (Bembecinus tridens) je dlouhý jen 7 až 11 mm. Dospělci létají v přírodě od června do srpna. Žije na písčitých lokalitách, zejména na náplavových písčinách kolem řek.
Hnízdečka vyhrabává v zemi, vajíčko klade do prázdné plodové komůrky na sloupek ze směsi písku a slin. Po opuštění hnízda se vchod samovolně zasypává jemným pískem, samička se při návratu do hnízda obratně prohrabe. Svůj plod zásobuje potravou z nalovených malých křísků a pěnodějek. Zásobování je postupné, podle potřeb larev.
od Hanka
čeleď: Žlabatkovití - Cynipidae
Žlabatka bezkřídlá (Biorhiza pallida) tvoří 2 odlišné typy hálek, ale celý vývoj jejích odlišných generací trvá 2 roky.
Na zdejších fotografiích je pouze bramborovitá hálka na větvičkách dubu. Ta vzniká poté, co samička žlabatky nabodne v zimním období pupen na větvi dubu a vloží dovnitř vajíčka. V hálce se pak začne vytvářet větší počet komůrek.
Hálka je protkána vodivými svazky, které dosahují až k pletivu v larválních komůrkách.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pačmelák kosmatý (Bombus barbutellus) je hnízdní parazit u čmeláků zahradních, možná i u několika dalších druhů čmeláků.
Přezimované samičky létají v přírodě od konce dubna, samci a mladé samičky v červenci až září. V Praze je to vzácný druh, častěji se vyskytuje na horách nebo v podhůří.
Samičku jsem fotografovala 26. dubna 2024 v Šáreckém údolí v Praze 6.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pačmelák český (Bombus bohemicus) je hnízdní parazit u druhu čmelák hájový (Bombus lucorum). Je to hojný druh v chladnějších polohách. (V Praze je takovou chladnější lokalitou např. severní stráň nad Šáreckým potokem.)
Má tmavší křídla než jeho hostitelský druh.
Na horní fotografii je samička na květu rostliny štětka planá - foto Dejvice 8. 7. 2017.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák zahradní (Bombus hortorum) je hojný druh. Patří k velkým druhům čmeláků, samičky mohou být dlouhé až 25 mm.
Vyniká velmi dlouhým sosákem, často se živí i na takových rostlinách, kterých si jiné druhy hmyzu nevšímají.
Velmi podobným druhem je čmelák humenní ( Bombus ruderatus ). Spolehlivě ho lze rozlišit od druhu čmelák zahradní jen pod mikroskopem, odhadem se rozliší podle jasněji žlutého ochlupení na hrudi.
Navzdory svému jménu zahradní je to ve skutečnosti spíš obyvatel světlých lesů a lesních okrajů.
Na horní fotografii se čmelák zahradní pohybuje mezi květy trnovníku akátu.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák proměnlivý (Bombus humilis) je známý vysokou variabilitou barevných forem. Na horní fotografii je neobvykle světlá varianta, bývá spíš tmavohnědý.
Je to vzácný druh. Má rád otevřené teplé stepní biotopy.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák rokytový (Bombus hypnorum) má rád vlhká stanoviště, žije zejména v okolí řek a potoků. Ve městech vyhledává parky a zahrady s chladnějším a vlhčím mikroklimatem, také severní stráně. Rád si vyhledává hnízdečka v ptačích budkách, také hnízdí v dutinách ve stromech.Často hledá prostor pro hnízdo na svislých plochách, podél zdí, vysoko nad úrovní terénu.
Barva chloupků na hrudi je proměnlivá, může být hnědá, tmavohnědá až skoro černá. Na rozdíl od podobného čmeláka rolního má bílé chloupky na konci zadečku.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák skalní (Bombus lapidarius) je všudypřítomný druh. V nížinách a pahorkatinách patří mezi nejpočetnější čmeláky. Nejčastěji ho najdeme na skalních lesostepích, na loukách a pastvinách. Také na sídlištích v městské zeleni. Budovy mu zřejmě připadají jako jeho oblíbené skály.
Samičky bývají dlouhé 20 až 24 mm, samečci a dělnice 12 až 16 mm. Patří mezi druhy s krátkou hlavou.
Hnízda si rád zakládá ve skalních puklinách, ale také v hromadách kamení, v budovách, nebo i v opuštěných myších hnízdech pod zemí.
Na horním obrázku je samička po přezimování.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák hájový (Bombus lucorum) má rád vlhká stanoviště. V Praze bývá na severních stráních nad Šáreckým potokem.
Zatímco v Praze bývá k vidění málo, na horách patří k nejhojnějším druhům. Má rád lesní louky a okraje lesů.
Na horní fotografii je sameček. Samečci jsou v přírodě od července. Samičky se velmi podobají druhu čmelák zemní, při běžném pohledu jsou neodlišitelné. Proto přítomnost druhu čmelák hájový na lokalitě objevíme až s výskytem samečků, kteří jsou barevně nápadní, se žlutými chloupky vpředu na hlavě.