Atlas Seznam
Macrophya diversipes Macrophya diversipes - pilatka
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka Macrophya diversipes je dlouhá 10 až 11 mm. Základní zbarvení těla má černé, lidskou pozornost ale upoutávají nápadně červené nohy. S dospělci se lze v přírodě setkat v květnu a v červnu. V ČR je to v teplých oblastech hojný a široce rozšířený druh. Má ráda výslunné svahy a lesní okraje.
Živnými rostlinami larev jsou jahodníky a ostružiníky.
Macrophya duodecimpunctata Macrophya duodecimpunctata - Pilatka mokřadní
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka mokřadní (Macrophya duodecimpunctata) je dlouhá 8 až 12 mm. Dospělci létají v květnu a v červnu. V Čechách je to rozšířený a hojný druh, lze se s ní setkávat od nížin až do hor.
Žije na vlhkých loukách a v podmáčených lesích. Živnými rostlinami jejich larev jsou různé druhy ostřic.
Dospělci mají čelní štítek a svrchní pysk bílý. (Fotografovaný jedinec má svrchní pysk zbarvený od nějaké potravy.)
Macrophya montana Macrophya montana - pilatka maliníková
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka Macrophya montana je v Praze velmi hojná, v čevnu jí lze často pozorovat na květech miříkovitých rostlin. Dospělci se živí květním nektarem a pylem, ale také medovicí, a zřejmě nejsou vybíraví, co se potravy týká, mohou využívat i jiné další zdroje potravy.
Jejich larvy (housenice) se vyvíjejí výhradně na listech ostružin a malin.
Na horní fotografii jsou spolu sameček a samička na květech bršlice.
Macrophya rufipes Macrophya rufipes - pilatka červenonohá
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka Macrophya rufipes je dlouhá 7 až 12 mm. S dospělci se lze v přírodě setkávat od května do srpna. Často jsou vidět na květech miříkovitých rostlin. Larvy mají jako svojí prokázanou živnou rostlinu ostružiník ježiník, pravděpodobně jsou schopné se živit i na dalších rostlinách. Vyskytují se hlavně na křovinatých stepích.
Na horních fotografiích je samička. U samiček bývá třetí a čtvrtý zadečkový článek červený, ale červené zbarvení je proměnlivé, existují i samičky s černým zadečkem.
Macropis europaea Olejnice vrbinová
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Olejnice vrbinová (Macropis europaea) je druh vázaný na sběr pylu z vrbin, zejména z vrbiny obecné. Zvláštností těchto rostlin je, že ve květech netvoří nektar, ale olejíček. To je pro samotářské včely olejnice důležité a nenahraditelné. Žijí totiž na velmi vlhkých místech, zejména na březích řek a rybníků, na zaplavovaných mokřadech. Olej z vrbin samičky využívají nejen ve směsi s pylem jako potravu pro svoje larvičky, ale také pro impregnaci plodových komůrek proti vlhkosti.
Dospělci získávají energii sáním sladkého nektaru ve květech jiných druhů rostlin.
Macropis fulvipes Olejnice žlutonohá
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Olejnice žlutonohá (Macropis fulvipes) se podobá olejnici vrbinové. Liší se zejména tím, že se zjara objevuje dřív. Proto ta olejnice žlutonohá zpočátku navštěvuje dříve kvetoucí vrbinu tečkovanou nebo vrbinu penízkovou, až později i vrbinu obecnou.
Podobně jako její příbuzná olejnice vrbinová vytváří zásoby potravy pro svoje larvičky pouze z pylu vrbin a z olejnatého sekretu květů vrbin, s přídavkem menšího podílu nektaru z květů jiných rostlin. (Vrbiny netvoří nektar.)
Megachile centuncularis Čalounice obecná
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice obecná (Megachile centuncularis) je dlouhá jen 8 až 12 mm. Samička má břišní sběráček rezavý. Na předních článcích zadečku má bělavé pásky jen po stranách tergitů.
S dospělci se lze v přírodě setkat od června do srpna. V teplých oblastech je to hojný druh. Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin. Hnízdí v původních dutinách na rozmanitém podkladu, v mrtvém dřevě, v suchých lodyhách, ve zdech, často i v umělých hnízdech. Řadové plodové komůrky odděluje přepážkami z okrouhlých úkrojků listů, někdy z pasty z rozžvýkaných listů.
Megachile lagopoda Čalounice bělonohá
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice bělonohá (Megachile lagopoda) je z našich domácích druhů čalounic největší a nejnápadnější.Samičky mají pylosběrný aparát na spodní straně zadečku - stejně jako všechny její příbuzné z této čeledi. Tento břišní kartáč je původně červenohnědý, ale protože se zbarvuje od pylu rostlin, tak původní barva obvykle pod nasbíraným pylem zaniká.
Megachile ligniseca Čalounice mokřadní
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice mokřadní (Megachile ligniseca) je dlouhá 10 až 14 mm. Tergity zadečku má téměř lysé, jen s velmi úzkými přerušenými světlými páskami.
S dospělci se lze setkat od června do srpna. Navštěvuje především hvězdnicovité rostliny, zejména pcháče a bodláky. Žije na vlhkých loukách a mokřadech, v olšinách. Hnízdečka si buduje v dutinách v mrtvém dřevě, mívá 6 až 8 plodových komůrek v řadě za sebou. Fotografovala jsem ji na květech kolotočníku.
V ČR to bývala čalounice mokřadní vzácnější druh, v roce 2022 je v Praze poměrně hojná.
Megachile nigriventris Čalounice černobřichá
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice černobřichá (Megachile nigriventris) je nápadně mohutný druh, je dlouhá až 16 mm. Je trochu barevně variabilní, břišní kartáče může mít zcela černé, nebo i rezavé. Sbírá nektar a pyl pouze z bobovitých rostlin. S dospělci se lze setkat od června do srpna. V Praze je velmi vzácná, v ČR se vyskytuje převážně jen ve středních a vyšších polohách.
S fotoaparátem jsem ji zastihla 28. 6. 2019 v Šáreckém údolí. (Rokle Šáreckého údolí je chladná lokalita.)
Na fotografiích je na květech hrachoru lučního.