od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmeláci (Bombus sp.) jsou nápadní díky své mohutnosti a často výrazně zbarveným ochlupením, které působí jako tepelná izolace a umožňuje čmelákům snášet nižší teploty. Kolonie čmeláků, kteří žijí v mírném pásmu, jsou jednoleté, některým druhům se daří částečná druhá generace ve stejném roce.
Čmeláčí hnízdečko zakládá matka, první dělnice vychovává sama. V průběhu léta se narodí mladé matky, které jediné přečkávají následující zimu. Mladé matky nepřezimují v hnízdečkách, kde se narodily, ale rozlétávají se po okolí a nacházejí si na přezimování různé jiné úkryty. Stará matka, všechny dělnice a všichni samečci na podzim zahynou.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák skalní (Bombus lapidarius) je všudypřítomný druh. V nížinách a pahorkatinách patří mezi nejpočetnější čmeláky. Nejčastěji ho najdeme na skalních lesostepích, na loukách a pastvinách. Také na sídlištích v městské zeleni. Budovy mu zřejmě připadají jako jeho oblíbené skály.
Samičky bývají dlouhé 20 až 24 mm, samečci a dělnice 12 až 16 mm. Patří mezi druhy s krátkou hlavou.
Hnízda si rád zakládá ve skalních puklinách, ale také v hromadách kamení, v budovách, nebo i v opuštěných myších hnízdech pod zemí.
Na horním obrázku je samička po přezimování.
od Hanka
čeleď: Paličatkovití - Cimbicidae
Paličatka kovová (Abia aenea) je dlouhá 10 ž 12 mm. Dospělci létají v přírodě v dubnu a v květnu. Samičky paličatek kladou vajíčka jednotlivě do komůrek v naříznuté listové čepeli. Larvy (housenice) jsou vázané svým vývojem na zimolezy a pámelník bílý. Larvy se vyvíjejí na rostlinách v květnu a v červnu. Potom si vytvářejí v zemi pevný kokon a přezimují jako předkukly.
Je to v přírodě nehojný druh, v pražských parcích je častější. Obvykle se lze setkávat jen se samičkami, samci jsou vzácní.
od Hanka
Žahadloví (Aculeata) jsou nyní považováni za fylogeneticky stejnorodou skupinu štíhlopasích. Charakteristickým znakem je žihadlo, vzniklé přeměnou kladélka.
Číst víceod Hanka
Kladélkatí (Apocrita) mají výrazně vyšší pohyblivost zadečku. Zadní část těla se zřetelně, často stopkatě, připojuje k přední. Larvy jsou beznohé.
Číst víceod Hanka
Širopasí (Symphyta) jsou vývojově nejstarší blanokřídlí. Jejich zadeček přisedá celou šíří i výškou k zadohrudi.
Křídla mají bohatou žilnatinu. Larvy širopasích (housenice) se velmi podobají housenkám motýlů.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák rolní (Bombus pascuorum) je jeden z našich nejhojnějších druhů čmeláků. Přezimující samičky vyletují už koncem března, některé jejich kolonie vytrvávají za příznivých podmínek až do listopadu.
Matka po přezimování hledá místo pro založení hnízdečka. U druhu čmelák rolní je přednostně vybírané místo v trávě, spíš na rozhraní travnaté plochy a keřů. Hnízda bývají většinou na povrchu ve spleti vegetace, někdy i těsně pod povrchem. Když matka vybere vhodné místo, začne v okolí sbírat mech a trávu a vytvoří malou dutou kouli, její stěny částečně spojí a utěsní voskem. Potom vystaví z vosku buňku, kterou vyplní pylem a naklade navrch vajíčka. K tomu připojí kapsy s dalším pylem a nektarem, který je potravou pro čmeláčí larvy.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák zahradní (Bombus hortorum) je hojný druh. Patří k velkým druhům čmeláků, samičky mohou být dlouhé až 25 mm.
Vyniká velmi dlouhým sosákem, často se živí i na takových rostlinách, kterých si jiné druhy hmyzu nevšímají.
Velmi podobným druhem je čmelák humenní ( Bombus ruderatus ). Spolehlivě ho lze rozlišit od druhu čmelák zahradní jen pod mikroskopem, odhadem se rozliší podle jasněji žlutého ochlupení na hrudi.
Navzdory svému jménu zahradní je to ve skutečnosti spíš obyvatel světlých lesů a lesních okrajů.
Na horní fotografii se čmelák zahradní pohybuje mezi květy trnovníku akátu.
od Hanka
čeleď: Hedvábnicovití - Colletidae
Hedvábnice jarní (Colletes cunicularius) je velká 11 až 14 mm. Zejména samičky se velmi podobají včelám medonosným.
Samečkové vylézají ze svých rodných komůrek dřív, jsou v přírodě k vidění už koncem března, samičky až v dubnu.
Na horním obrázku je portrét samečka hedvábnice jarní.
Pro jejich larvičky samička připravuje potravu pouze z nektaru a pylu z vrb.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Stepnice jarní (Eucera nigrescens) je hojný druh na pražských stepních lokalitách. Stepnice dlouhorohá (Eucera longicornis) se v přírodě vyskytuje až v pozdějším jaru. Vzhledově si jsou oba druhy velmi podobné, na většině fotografií lze rozlišení těchto druhů pouze odhadovat.
Stepnice jarní se živí na mnoha různých druzích rostlin, a podobně i její larvičky se dokážou vyvíjet na zásobách pylu a nektaru z mnoha druhů květin. Nejoblíbenější jsou ale různé druhy vikví.
Samičky stepnice dlouhorohé sbírají nektar a pyl pro výživu svých larviček prakticky jen na různých druzích vikve.