Čmeláci v červnu

29.6.2017 od Hanka

Rozkvetlá mladá lípa srdčitá na břehu Vltavy, pozdě kvetoucí typ.

Většina lipových stromů už je odkvetlých, jen někteří jedinci lípy srdčité kvetou až doteď a úspěšně prodlužují nektarovou snůšku z květů. To je dobře, že naše české lípy nekvetou najednou, ale jejich květy jsou zdrojem potravy pro mnoho druhů hmyzu dlouhou dobu, skoro celý měsíc.
A taky je dobře, že travnatý porost kolem Vltavy byl včas posečený. Až ta lípa odkvete, začnou kvést různé byliny v trávníku. Z našich původních českých druhů stromů je totiž lípa posledním druhem, který protahuje termín kvetení až za letní slunovrat. Pak už všechen hmyz, který potřebuje získávat energii sáním sladkého nektaru v květech, je závislý pouze na kvetoucích bylinách v loukách.


Do začátku léta protahují kvetení také různé ostružiny. Na fotografii je čmelák rokytový, sameček.
Sameček čmeláka rokytového, fotografovaný shora.


Čmelák rokytový je původně severský druh, proto mají jeho hnízdečka výrazně rychlejší vývoj než některé jiné druhy čmeláků.
V Praze se mu letos zase daří. Dokonce jedna oplozená matka si na jaře sama od sebe vyhlédla můj čmelínek, co jsem u nás na zahradě připravila. Dlouhou dobu jsem jenom sledovala, jak čmeláčí dělnice vyletují a vracejí se zpět, nechtěla jsem je rušit. Později mi už zvědavost nedala a občas jsem nazdvihla strůpek čmelínku, abych se podívala dovnitř. Ale nebylo nic vidět, jenom plstěná uteplivka, čmeláčí hnízdečko bylo pod ní schované. Nechtěla jsem je poškodit, tak jsem s nimi nic nedělala.
Teprve 2. června se nad uteplivkou ukázaly mladé matky.

A uteplivka byla pospojovaná čmeláčím voskem, zřejmě tvořila jakousi klenbu nad jejich hnízdečkem. V přírodě je taková klenba důležitá, aby do hnízdečka nepršelo a nezatékalo.

Taky se pak u nás na zahradě začali v hojné míře vyskytovat samečci. Domnívám se, že to byli samečci z jiných čmeláčích rodin, kteří tu hlídkovali a čekali, až se venku před čmelínkem objeví nějaká mladá čmeláčí princezna, aby se za ní rozletěli. I samečci se potřebují krmit na květech. Často zaletovali do sousedního skleníku a živili se na květech rajčat.

Překvapilo mne, jak jsou samečci čmeláka rokytového barevně variabilní. Že někteří mají přední články zadečku skoro černé, naopak ten na obrázku má první 2 zadečkové články žlutorezavé stejně jako hrudník.

10. 6. 2017 klenba nad čmeláčím hnízdečkem začala ustupovat a bylo vidět kousek dovnitř.

Samozřejmě že když jsem nadzvihla strop čmelínku, abych mohla hnízdo fotografovat, nastal mezi čmeláčími dělnicemi poplach a hned po mně startovaly. A tak nejenom že se nepovedlo fotit čmeláky zaostřeně, ale ještě mi jejich dělnice věnovali několik žihadel. Naštěstí je čmeláčí žihadlo trochu slabší než včelí, a taky mají čmeláčí dělnice výhodu, že jejich žihadlo nemá háčky jako u včel, a čmelačky dokážou žihadlo snadno vytáhnout zpět z lidské kůže a nijak jim to neublíží.
Kulaté čmeláčí buňky, ve kterých jsou čmeláčí larvy, v detailu.


16. 6. 2017 už bylo vidět, že je čmeláčí hnízdečko na konci svého vývoje.

Navíc v rozích čmeláčího hnízdečka se už ukazují stopy po činnosti zavíječů čmeláčích. Bylo ale zajímavé sledovat, že jakmile jsem začala s hnízdečkem manipulovat, což přinutilo housenky zavíječů vykouknout ze svých spřadených zámotků, okamžitě některá čmeláčí dělnice popadla housenku zavíječe do kusadel a vyletěla s ní ven daleko od čmelínku.

A taky se pod strůpkem čmelínku ukázal hlavní čmeláčí nepřítel, zavíječ čmeláčí. Tady je vidět mrtvý motýl zavíječe, asi stará samička, a jedna vzrostlá housenka, která tu zřejmě hledá místo k zakuklení.


26. 6. 2017 už bylo ve čmelínku jen několik posledních čmeláčích dělnic a zestárlá, letu neschopná matka. Naopak se tu ujal vlády zavíječ čmeláčí. (Samozřejmě jsem housenky zavíječů zničila.)

Housenky zavíječe se chystají k zakuklení.