Na břehu Vltavy

19.2.2023 od Hanka

Příroda se neustále proměňuje. To je spolu s oteplováním klimatu čím dál víc nápadné. Myslím si ale, že příroda se měnila vždy během své dlouhé historie, i když třeba ne tak rychle. Prostě život musí vždy přinášet změny, bez toho by to život nebyl.
Letos v zimě mne na břehu Vltavy překvapily husice nilské. Sameček a samička tu byli pořád blízko sebe.
Doslechla jsem se, že první doložené hnízdění husic nilských proběhlo v ČR v roce 2008. A že v loňském roce už u nás bylo podle odhadu 40 až 50 hnízdících párů. Ukazuje se, že tomuto africkému druhu nijak nevadí evropská zima.

A dokonce se nyní husice nilské šíří po Evropě takovým tempem, že jsou zde prohlášené za nepůvodní a invazní druh zvířete. Nyní je zakázán jejich dovoz, prodej, chov a vypouštění do přírody. To ovšem husicím nevadí, ony žádné seznamy nečtou a jsou už schopné se šířit samy bez lidské pomoci.

Husice nilské mají nápadně růžové nohy.
/Husice nilská má růžové nohy.
Husice nilské jsou větší než naše divoké kachy.
/Husice nilské u Vltavy.
Husice jsou odvážní ptáci. Když lidi tu začali házet kachnám kousky rohlíků, tak husice byly první na řadě. Nenechaly se předběhnout žádnými jinými ptáky.
/Husice nilské mezi kachnami.

V posledních letech bývá u Vltavy často k vidění i nutrie říční. Ta je u nás také na seznamu invazních druhů. Pro lidi je ale pozorování nutrií zajímavým zpestřením života ve městě. Lidi jim často házejí do vody mrkev a podobné dobroty.
/Nutrie ve Vltavě.

Mezi našimi divokými kachnami bývá v Praze občas v zimě k vidění hvízdák eurasijský. Na fotografiích je sameček. Hvízdáci hnízdí v severní Evropě a v Asii. Na zimu odlétají na jih. A jak je vidět, někteří samečkové se nenamáhají s odletem na daleký jih, ale využívají nezamrzající Vltavu v Praze.
/Hvízdák, sameček.
Na další fotografii stojí za pozornost nejenom hvízdák, ale také kačer s hnědou hlavou. Divoké kachny jsou totiž schopné se křížit s jinými kachnami v domácích chovech. Díky tomu vídáme zejména v Praze divoké kachny v nejrůznějších barevných kombinacích.
/Hvízdák mezi kachnami.
A samozřejmě jsou všude hojní rackové.
/Racek při odletu.

V posledním desetiletí se v Praze hodně namnožily volavky. Jsou to naši domácí evropští ptáci. Ale protože se živí rybami, tak je rybáři nemají rádi. V minulosti je rybáři kolem chovných rybníků stříleli, proto v minulosti bylo vzácností, aby člověk uviděl volavku. V současnosti vytvářejí volavky popelavé početné hnízdní kolonie na mnoha místech v Praze i okolí.
/Volavka na větvi.
Volavky bývaly za starých časů stěhovavé, protože se potravně specializovaly na vodní havěť. V posledních cca 50-60 letech zůstávají přes zimu a začaly ve velkém lovit myši na polích.
Volavka popelavá, dvojice u hnízda.
/Dvojice volavek u hnízda.

A taky se k nám do Prahy navracejí bobři. Zdá se, že jeden z nich si začal budovat svůj hrad i v dohledu z mostu mezi Stromovkou v Praze 7 a cestou k ZOO. Kupodivu mu nevadí ani to, že v těchto místech má Vltava velmi silný proud vody.
/Bobří hrad.
/Stavební práce bobra .
Otisky bobřích zubů lze vidět kolem Vltavy už docela často.
/Otisky bobřích zubů.

Jedna věc tu ale zůstává po staletí stejná. A to je, že z vltavského břehu z území Prahy 6 nevede na druhou stranu žádný most. Dopravu lidí tady zajišťují převozníci s malými loďkami.
/Převozníkova lodička pod Sedleckými skalami.

V předchozích letech jsem péči pražského magistrátu chválila. Letos je jejich způsob údržby travnatých porostů největším škůdcem české přírody.
Letos je v přírodě velmi málo včel samotářek.
Ve vodě a kolem vody
Vltavský břeh na severu Prahy, naproti přírodní rezervaci Podhoří.

© Blanokřídlí v Praze 2016

TOPlist