V pražské Stromovce kvete kalina vonná.

22.2.2024 od Hanka

Na internetu se o babočce admirál píše: "Na českém území jsou k zastižení od května do října. V květnu do střední Evropy přilétají jedinci z jihu. Rozmnoží se tu a na podzim zase odlétají zpět na jih. Když je ve střední Evropě zima, zakládají tam generaci, která na jaře přilétá nazpět."
Tady je vidět, že spolu s oteplováním klimatu začnou některé babočky admirál přezimovat i u nás. Kalina vonná bude jejich ideální dřevina. Sladký nektar má uložené hluboko v trubkovitých kvítcích, dlouhý motýlí sosák si s tím umí snadno poradit.

Kalina vonná (Viburnum farreri) pochází z horských lesů v Číně. Ale jak je vidět, české druhy hmyzu jí milují.

Samozřejmě nevím, kde tahle babočka přezimovala. Ale jedna možnost mne napadá. Pod Stromovkou vedou dvě větve historické Lindleyovy kanalizace, které jsou v provozu dodnes. A do zdejší kanalizace vede několik revizních vstupů. Jeden takový zvýšený vstup je právě blízko těch kvetoucích kalin. Sedět někde u stropu v kanalizační štole, to by bylo dobré místo na přezimování. Lidi vypouštějí do kanalizace nejenom studenou vodu, ale často také teplou vodu. Jestli se tahle babočka dokáže na noc vracet do kanalizační štoly, tak by se jí mohlo dařit docela dobře.

Mezi kvítky kaliny vonné jsem objevila i drobnou ploskočelku. Pravděpodobně je to
ploskočelka sametová (Lasioglossum malachurum).

Ploskočelka má krátký sosák. A sama není tak štíhlá, aby se dokázala protáhnout vnitřkem korunní trubky celá. Ale jak se zdá, ploskočelka si také umí poradit. K nektaru se dostává zabořením sosáku mezi květní kalich a korunu.


Kalina vonná, rozkvetlé keře ve Stromovce.

Mezi květy kaliny vonné jsem pozorovala také samičku čmeláka rokytového. Tu se mi nepovedlo s fotoaparátem dohonit.

Při oteplení vylétají také drvodělky, hlavně samečkové druhu drvodělka fialová (Xylocopa violacea). Já sama jsem se zatím letos s drvodělkou nesetkala, podle zpráv od jiných lidí už ale drvodělky také létají nyní v únoru. Drvodělky jsou blízké příbuzné čmeláků. Pravděpodobně jsou schopné se aktivně zahřívat třesením svalů, stejně jako čmeláci. Ale teplá jižní zeď v závětří, do které se opírá sluníčko, to se na zahřátí taky hodí.

Na zahrádkách kolem domů je také větší šance, že tu pokvetou nějaké pěstované rostliny už teď v únoru. V samotné české přírodě by teď drvodělky nenašly většinou nic, na čem by si mohly doplnit energii sáním nektaru z květů.
Na dalším obrázku se sameček drvodělky fialové živí na květu pěstované sněženky. (Ilustrační fota drvodělek poslal Radim Herman.)

Teplý únor přírodě škodí. Odhaduji, že z těch jedinců hmyzu, které jsem fotografovala, nepřežije do začátku skutečného jara vůbec žádný. Létání je energeticky náročné, naopak únorové květy poskytují jen chudou potravu.

Květy s nektarem na doplnění energie teď v únoru hledá hmyz velmi těžko. Převážně kvetou jen takové dřeviny, které opyluje vítr a které žádný nektar pro hmyz netvoří.

V Praze jsou teď naplno vykvetlé javory stříbrné.
Javor stříbrný (Acer saccharinum), samičí kvítky.

Letos mne překvapilo, že na konci dlouhých větví měl javor stříbrný také pupeny se samčími květy s pylem. (V předchozích letech jsem v mém okolí vídala javory stříbrné, které měly na celém stromě jen samčí nebo jen samičí kvítky.)
Javor stříbrný, pupen s pylovými prašníky.


Ve Stromovce jsou vysazené také jasany úzkolisté. Ty nyní začínají kvést (na rozdíl od našeho jasanu ztepilého, který si zatím dává na čas a bude kvést až v pokročilejším jaru.)
Na větvičkách jasanu úzkolistého bývají pupeny v přeslenech po trojicích.

Jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), větvička s květy na počátku rozkvétání.

V pokročilejší fázi rozkvětu se o květenství jasanu úzkolistého zajímají jenom mouchy.


Moje fotografování ve Stromovce sledovala také veverka.